Teologie v podání indického profesora hydrologie
"Voda je všude a ve všem živém - nemůžeme se od vody oddělit. Bez vody není života. Tečka. Voda existuje v mnoha podobách - jako kapalina, pára, led, sníh, mlha, déšť, kroupy...Ale bez ohledu na formu je to stále voda. Lidé všem těm podobám té látky dali v mnoha jazycích spoustu jmen. Je nesmysl se dohadovat, jak se tedy jmenuje doopravdy. Můžeme ji nazvat, jak chceme a vodě je to jedno. Voda je voda.
Lidé pijí vodu z mnoha nádob - šálků, skleniček, džbánů, měchů, z vlastních dlaní, z čehokoli...Dohadovat se, která nádoba na vodu je ta správná, je směšné. Nádoba vodu nemění
Někdo má rád vodu raději horkou, jiný studenou, s bublinkami nebo s něčím rozmíchaným uvnitř - a alkoholem, kávou, čímkoli. Nezáleží na tom, na podstatu vody to nemá vliv. Co je nám společné je žízeň. Žízeň! Žízeň po vodě života...
A jak se to má s vodou, tak je to i s Bohem. Já toho o Bohu moc nevím, znám jenom vodu. A vím, že jsme pomíjivé vlny jakéhosi ohromného, věčného oceánu a že vlny a voda jednou jsou..."
(zapsal Robert Fulghum v knize Ach jo)
vlastně nechci o ničem diskutovat, jen vám všem chci něco říct, nechci se nikoho dotknout, na nikoho útočit, jen mám potřebu zrovna vám sdělit, co se mi honí v hlavě.
objevila jsem tyto stránky "Nové Země" poměrně nedávno, měla jsem z toho radost, těšila jsem se na lidi , které tu poznám, těšila jsem se na ovzduší, v němž člověk může psát, aniž by ho někdo napadal - přece tu všichni táhneme za jeden provaz...
jenže jsem se asi spletla, možná to na této fyzické Zemi vůbec není možné
protože když pročítám diskuze, tak místo pochopení, podpory a tolerance (které tu ale také jsou) nacházím často odsuzování, nepochopení , někdy i urážky. Kolik lásky projevíme danému člověku, když ho "nacpeme" do škatulky sektář, okultista, duchovní egoista apod..? Jistě, svůj názor může vyslovit každý, ale měli bychom dávat pozor na to, jak věci říkáme, abychom svou pravdou druhému zbytečně neubližovali. Možná i já jsem vždy nepsala takto, a pokud jsem komukoli jakkoli slovně ublížila, tak to nebylo cílem a omlouvám se, nechci ubližovat nikomu
z některých komentářů je mi smutno, někdy až špatně. Srdce mě bolí, když sleduju, jak se tu hádáme o to, čí nádoba na vodu je správná. Hádáme se, zda je lepší věřit vesmírným lidem, Ježíší Kristu , sobě (nebo něčemu jinému...)
záměně jsem vybrala tyto tři varianty, protože ke každé mám co říct a všechny jsou pro mě "správné"
vesmírní lidé pro mě znamená označení existence bytostí mimo tuto planetu Zemi. Tato existence je pro mě nezpochybnitelná, neb jak bychom mohli být v tak obrovském vesmíru sami. A stejně jako na Zemi existují bytosti dobré a zlé, stejně je to i mimo Zemi. A pokud nám chce někdo z těch dobrých pomoci nebo jen poradit, tak proti nim nebudu stavět bariéru - můžu vyslechnout , co říkají, i když se podle toho třeba pak nezařídím. Když mi dítě poběží k silnici, tak ho chytnu za ruku a vysvětlím mu, aby se nejdříve rozhlédlo, než na ni vběhne a vysvětlím mu taky, co by se mohlo stát, kdyby to neudělalo. Straším ho tím nějak? Omezuju ve vlastním vývoji? Ne, jen podávám užitečnou informaci, protože mi na něm záleží a mám ho ráda a protože nechci, aby si prožilo bolest na vlastní kůži. Ale je na něm jak s informací naloží. A já mu ji budu opakovat tak často, jak bude třeba. Ono samo nakonec pozná, že jsem měla pravdu a skutečně se rozhlédne, než bude chtít přejít. Ne nakonec proto, že jsem mu to řekla, ale protože pozná, že tak je to správné.
Nemůžu zavrhnout lásku bytostí z jiných světů, jen proto, že někteří pozemšťané používají poněkud nešikovné způsoby a slova, jak sdělit poselství. které jim bylo předáno.
Otráví-li někdo vodu, a lidé pak zemřou, nebude vina voda sama, ale ten kdo do ní jed přidal.
Stejně jako nezavrhnu Boha jen proto, že jsem o něm slyšela bezpočet lží od lidí, kteří se tváří , že s ním hovoří
a ano - Ježíš Kristus, pro mě je důležitý, jeho odkaz lásky je živý, i když ho představitelé různých církví neuvěřitelně překroutili. Ježíš řekl - já jsem cesta, pravda a život. Pro mě to neznamená, že jediná cesta k Bohu je stát se členem některé z křesťanských církví a chovat se podle jejich dogmat, tak jak to představitelé těchto církví rádi tvrdí. Pro mě to znamená žít tak jako on - láskyplně, vždy ochotný poradit a pomoci tomu, kdo mě požádá. Léčit lidi i v "sobotu", i když mě za to někteří budou hanět. Nestranit se nikoho, pomoci i "celníkům, výběrcům daní a prostitutkám", i když mi někteří budou tvrdit, že nejsou pomoci hodni. Bůh miluje své ztracené ovečky stejně jako ty, co stojí při něm, a má o to větší radost, když se ta ztracená k němu vrátí
Ježíš také řekl - v domě mého Otce je mnoho ovčinců..Mnoho světů, mnoho cest k nim
a nakonec osobní rozvoj pomocí vlastních sil - i v něj věřím, v to že mám sílu změnit sebe sama, být lepší a moci něco z toho předat druhým. Kráčet po cestě vzhůru vlastní silou ale neznamená, že občas nebudu potřebovat pomocnou ruku, která mě zvedne, když jsem upadla, že neocením, když mě třeba někdo jen pohladí a mě nebude tak zle. Po té cestě by se mi bez lidí i jiných bytostí kolem a jejich pomoci šlo mnohem hůř
všichni jsme tu na jedné lodi, jen si dejme pozor, abychom pro samé dohadování o tom, čí kajuta je ta lepší, nepřehlédli proužek Nové Země na obzoru. Jistě, svět je kulatý, takže dřív nebo později k němu doplujeme znovu. Ale bude to stát čas a taky spoustu bolesti a utrpení...
ne nejsem lepší než vy - ale ani horší. Jsem jen na své cestě, jsem v některých směrech daleko za některými zde a skláním se před tím, co umí. Ale mám pocit, že i já mám co předat ostatním, pokud alespoň někdo pochopí, co jsem tu tím někdy poněkud nešikovným způsobem, jež nám byl dán - tedy psaní slovy - chtěla sdělit, tak budu ráda a stálo to za to.
A ani nemůžu říct, že vás všechny miluju. Tak daleko ještě nejsem, abych dokázala přijmout nevraživost a zlá slova a poslat je zpátky jako lásku. Jednou to možná budu umět. Jednou to možná budem umět všichni
ale i tak přeji vám všem hodně štěstí a hodně dobrých přátel kolem vás na vašich různých cestách a doufám, že se jednou všichni setkáme "doma"