Osud

[Akahai]

Mám stálé dilema a tím je, zda lze x nelze ovlivnit, nebo dokonce změnit svůj osud? Jaký na to máte názor? Mně se zdá, že existují dvě skupiny lidí, jedni co tvrdí, že osud změnit nelze a druzí co tvrdí, že si ho umí měnit jak potřebují ....... i když upřímně řečeno nechápu, jak poznají, že svůj osud změnili, když právě ta změna může být umožněna právě díky něčemu předem předurčenému a osudem danému...........

[cendas0]

Já bych řekl že si člověk určuje svou budoucnost podle toho co si myslí jak se chová, kdyby jsme měli předem dáno co prožijeme jaký by pak měl život smysl.
Krásné dny plné lásky přeji všem.

[Ivanka adminka]

Ale mnozí (např. ti, kteří nepřemýšlejí o tom, jak svůj život změnit k lepšímu a žijí jako automati) mají předem dáno, co prožijí, jen si na to nevzpomínají!!! :-) Pro ty pak atsrologie dokáže jejich budoucnost předpovědět docela dost přesně (pokud je astrolog vnímavý a dokáže svého klienta odhadnout, vžít se do jeho uvažování a do jeho náhledu na svět i sebe sama). Ale taky zneužít - proto tyto vědy byly tzv okultní, čili tajné. Aby vychytralci nemohli zbytečně ubližovat těm slabším, kteří ještě nedospěli k sebeuvědomění, a programovat je proti jejich svobodné vůli.

[Humanity's Team]

Vesmír je stroj na záměry, čili není to generátor náhod ani determinátor osudu. Vesmír funguje tak, že my do něho vysíláme své záměry a on nám vrací výsledky. Pokud to děláme nevědomě a nevíme, co vysíláme, často se nám výsledky nelíbí. Čím vědomější záměry máme, tím jasnější je jejich realizace. Ale vesmír neplni úplně všechno, co si přejeme, protože bychom se z toho zbláznili, takže je tam taková ochrana, například splnění záměrů trvá nějaký čas, abychom si mohli rozmyslet, že to opravdu chceme realizovat. Pak také těžší je realizace takových záměrů, které jdou proti smyslu našeho života nebo proti záměrům jiných lidí nebo jsou v rozporu se záměry celého lidstva či vesmíru, tím se nás vesmír snaží popostrčit směrem, kde jsme v souladu s tím vším a kde je tvoření snadnější a radostnější.
Takže celkově vzato, zabývat se osudem k ničemu nevede, klíčové je si ale uvědomit kdo jsme, co právě teď prožíváme a čeho chceme dosáhnout, to je směr naší cesty a když děláme to, co nás baví, co milujeme a co přináší radost nám i ostatním, žijeme nejkrásnější život podle svých nejúžasnějších představ. Proto jsme tady.

[Akahai]

Humanit´y Team: Ano četla jsem Tajemství, Moc podvědomí a jiné knihy v kterých byla třeba jen malá informace o přáních (teď se toto téma objevuje velmi často v knihách). Takže celkově vzato....zabývat se osudem jako takovým možná k ničemu vedeve, pokud se zabýváme tím, co se již stalo, ale na druhou stranu, po tom co jsi napsal, tak vlastně člověk svůj osud opravdu ovlivňuje a to právě tím, co si přeje, a pokud bych se nezabývala svými byť třeba zrovna v tu chvíli ne zrovna vědomými přáními, tak si s odstupem času zažádám o něco, co by si třeba vůbec nepřála.......Teď se mi vybavilo, jak mnoho žen čeká na prince na bílém koni :0)))))))). Děkuji moc za tuto reakci, je vidět, že jsem udělala dobře, že jsem se optala........čtu čtu stále a pořád.......o přáních vím a tahle souvislost mi nějak nesepla, soustředila jsem se na pojem přání a splnění toho nějakého konkrétního přání a ne na to, že se tím vlastně ovlivňuje život a tím i osud......Ptáti se je studnice vědomostí.......když člověk neví sám, je nej se optat - více děr více syslů více hlav více smyslů a také více vědomostí a informací. Takže já si jdu něco pěkného přát pro rok 2009 a všem také přeji, aby si přivolali jen to, co opravdu chtějí Akahai :0)

[Akahai]

cendas0: Jednou jsem četla krásnou větu, změňte sebe a změníte tím svůj osud. Zamýšlela jsem se, jak pravdivé toto sdělení je. Můj závěr - hodně a tvoje slova to potvrzují. Měj se krásně přímo pohádkově a také všem mnoho lásky a štěstí. Akahai :0)

[Ivanka adminka]

Osud je v hrubých nárysech předurčen, ale máme dostatek prostoru, jak ho upravit. Je to jakoby nádoba, a na nás je, jak a čím ji naplníme...
Ani astrologie (myslím ta skutečná) neříká, co přesně se stane: udává jen tendence, které se mohou naplnit, zrealizovat. Ale jakým způsobem, to už je na každém jednotlivci.
Populární The Secret (Tajemství) je zavádějící v tom, že neříká celou pravdu. Přání a záměry vycházející z duše nemůžeme tak jednoduše změnit tím, že se ego rozhodne, že tohle zkrátka nechce. Ego je moc malý pán na to, aby dokázal pohnout osudem. Ovšem je fakt, že mnoho lidí si dělá zbytečné starosti, obavy a je přeplněno negativním myšlením, takže pro ty to může být objevné čtení.
Ale pro ty, co jdou do hloubky, je tady ještě jeden noetický problém: co Bůh? Nějaká větší síla, která nás přesahuje?
V průběhu života (i když člověk k němu změní přístup a myšlení a životní styl a já nevím co ještě), dobíhají staré programy (tj. to, co jsme moc chtěli dříve, nebo co si ještě potřebujeme prožít a uvědomit k dosažení celistvosti), které nejdou tak jednoduše vyzmizíkovat - život není nákupní centrum, kam se jednoduše ubereme reklamovat to, co se nám nelíbí nebo co nás přestalo bavit :-)
Takže předurčený osud existuje, ale je na nás, jak ho modifikujeme a prožijeme (jaké stanovisko či úhel pohledu zaujmeme k tomu, co se nám děje, co jsme si vytvořili a co vytváříme).

[Akahai]

No vida, další střípek do mozajky :0). Téma osudu je složitější než by se na první pohled opravdu mohlo zdát a hlavně se na téma osud nesmí hledět přílis jednostranně. Když si v tvém sdělení čtu o přáních vycházejících z duše, ihned mi napadlo, že ledacos má člověk dáno také karmou..... ledacos si odžívá v tomto životě za životy předešlé a to mu asi těžko někdo odpáře, to jsou asi události, které jsou dány, že si tím prostě člověk musí projít..........a pak co si dal jako svůj program neboť tedy plníce svoje životní lekce, které jsme si naplánovali před reinkarnací........dle knih když se člověk problému vyhne utíká před ním a nepostaví se mu čelem, stále mu chodí totéž a většinou v horším provedení, aby ho to konečně trklo. Navíc když vezmu, že se duše které se znali již z minulých životů rodí v houfu ve stejnou dobu znovu, a pak se postupem času nalézají, další skutečnost, která je předurčena.........No prostě je mnoho aspektů toho všeho co člověka a jeho život řídí. Navíc bohužel opravdu někteří lidé potřebují nad sebou nějakou vyšší instanci (Boha), aby zařídil, že jim nebude vyhověno nebo dáno neboť jak by to vypadalo, kdyby se třeba plnila i všechna přání Bin Ládina end spol......že........proti přáním jedné skupiny lidí stojí přání další skupiny lidí.......Teď mi tak napadá, že když Bůh dejme tomu že trestá, určitě má i ten druhý kladný pól že odměňuje..........:0). Čtu si teď knihu Proroctví jasnovidky Vangy........je zvláštní jak dostávala informace o událostech co budou a jak byly pravdivé........to mi právě vedlo k zamyšlení, neboť ona věděla dopředu co se stane........takže to nějak dáno být muselo. No a do toho všeho se mi včera po reakci na první příspěvky, před spaním mihla v hlavě již zapomenutá vzpomínka z jedné knihy - týkala se Indické kroniky na palmových listech, kde se každý návštěvník může dočíst vše o své minulosti i budoucnosti.......tak nějak přemýšlím, že co je napsáno je dáno........takže těžko se to mění podle dalšího vývoje událostí......hm hm hm.......už jsem měla radost, že bych mohla mít jasno a opět ho až tak nemám........Akahai :0)

[Ivanka adminka]

Proč by "vyšší instance" měla druhým poroučet, řídit je? To je pojetí autority ve starých pozemských režimech. Bůh je třeba něco úplně jiného... (Někdo říká, že svědomí, nebo Láska, resp. milost, což je skutek učiněný z lásky, aniž by ten druhý za to čekal odměnu nbeo revanš, další zase že emoce...)

A ještě k Bin Ladinovi: jak víš, že jeho mise byla "negativní"?
Když bylo třeba zničit Atlantidu, někdo to taky udělat musel, a taky musel vědět, že za to bude nést těžké následky! To jsou ti dobrovolníci.

A pak taky - jak jsem psala níže ke Kamilovu příspěvku o zbělení strkáním hlavy do písku :-))):
co se napíše, nemusí být "pravda", realita. Za mého dětství bylo všude vidět "Se Sovětským svatem na věčné časy a nikdy jinak!" - a hleďme, Sovětský svaz nějak přestal existovat...
O věštění budoucnosti: jasnovidci odčítají z biopole věci, které jsou naplněny největším potenciálem k realizaci - a když dotyčný nezmění svůj přístup (pokud je ještě čas, což je další věc), tak se manifestují v osudu.
Např. scénář vzestupu byl od sedmdesátých let již několikrát změněn... Změnilo se kolektivní vědomí lidstva, takže se bude manifestovat jiná z nekonečna možných budoucností Země, než která byla nejpravděpodobnější tehdy... Takže předpovídání osudu není jednoznačně dané, pohybuje se v čase, ani to není matematický výpočet pravděpodobnosti, neb je ve hře ještě tzv. lidský faktor, který se změřit ani organozovat nijak nedá. Nebo že by to byla ona jakási transcendentní síla, které se v krátkosti říká Bůh? :-)

[Humanity's Team]

ano, co do vesmíru posíláme, to nám vrací. Chceme mít Osud, máme osud :-)

[Ivanka adminka]

ano, když strčím hlavu do písku a začnu tvrdit, že modrá je bílá, ona opravdu zbělá!!! :-)))
(Ovšem nanejvýš tak v mé fantazii... :-)

[Akahai]

Co k tomu dodat.......no nezní to krásně???!!! Tak nevím zda není lepší strčit tu hlavu do písku a mít svoje představy a tím si přivodit co člověk chce..........:0)))))))).

[Ivanka adminka]

HAHA, krásně to zní, což o to, ale když je pak člověk nucen tu hlavu z písku vytáhnout (možná to je ten "osud" :-), tak jaksi bolí to zklamání, že když měl hlavu v písku a obelhával se a snažil se vší silou sám sebe obalamutit, tak že se ta modrá kupodivu bílou nestala, že prostě a jednoduše žil celé ty roky v bludu!!! Ale každý má na výběr: buď se obelhávat a tvrdit (si), že modrá je bílá, neboť to tak chce vidět, nebo se podívat na realitu a uznat, že modrá je modrá, byť se mu to nelíbí... Jen pak se dá něco dělat. Obelháváním se se tato doba procitnutí jenom prodlouží. Spousta lidí žije v jakémsi tranzu nebo bludu, jak dobře zná sama sebe - ale zajímavé je, že když o něčem tvrdí, že "mně se tohle stát nikdy nemůže!!!", tak že dříve či později do toho spadne...
Toť moje vlastní zkušenost s osudem a materializací... Vím o řadě věcí, které jsem si zhmotnila (a to i v době, kdy jsem o něčem takovém neměla ani potuchy a jen si myslela, že mi přálo štěstí :-))), tak jsou i věci, po kterých jsem z hloubi duše toužila, a nic, a to jsem se mohla samou pílí a vizualizací stavět na hlavu a odstrkovat ušima... Předpoklady i schopnosti byly, taky možnosti (pro ty mladší upřesňuju, že za minulého režimu jste mohli být sebeschopnější, a v určitých oblastech jste se uplatnit nemohli), ale pořád jako by scházela ona pověstná kapka štěstí, aby to vyšlo...
Myslím, že každého život po určité době dožene do bodu, kdy musí pronést něco na způsob: "Ne má, ale Tvoje vůle se staň..." Teda pokud nežije život buldozera nebo nekráčí přes mrtvoly! :-)))