Ahoj! Chtěla jsem se zeptat, jestli máte nějakou radu - možná obecně platnou, nejen pro indiga - jak se dostat z "nadoblačných výšin" (jak to popisuje můj táta :-7) do reality, která vás ovšem ničí, bere vám veškerou energii a dělá z vás psychickou i fyzickou trosku..... tou realitou myslím studium medicíny.
Myslíte si, že je možné - a vůbec, jestli je vhodné - studovat medicínu jakožto indigo?
Jen pro představu, co to pro mě znamená: zabrání veškerého volného času = téměř nemožnost pohybu, sportu, pobytu v přírodě, pro mě dost výrazné zpřetrhání rodinných svazků, a co hůř, zabrání i veškerých myšlenkových pochodů, neboli není čas se věnovat ničemu jinému než studiu, natož sobě... (nemyslím si, že je dobré pro nějaký svůj ideál se absolutně odrovnat...)
Chtěla jsem vždy dělat celostní, holistickou, naturopatickou etc. medicínu, což u nás ovšem není možné :-( = neexistuje taková škola, takže jsem nastoupila na medicínu klasickou, s tím, že se to nějak vyvrbí. (jsem v 1. ročníku.)
Nemusím tady asi psát, na jakých omylech je založena klasická medicína, že potlačuje příznaky, ale neodstraňuje příčiny apod... Mám toho již poměrně hodně o této oblasti přečteného,... hmm, a právě to a moje myšlení mě možná „diskvalifikuje“ z dalšího studia klasické medicíny, která se mi jeví vcelku nesmyslná... (samozřejmě ale v mnoha oblastech nezastupitelné – chirurgie, akutní medicína atd.) Mou hlavní motivací tedy doposavad bylo, zkusit to vystudovat, abych měla možnost „syntézy“ obou pohledů, a zejména , abych věděla, jak klasická med. škodí, jaké škody již u daného člověka napáchala a v praxi abych byla např. schopná postupně ubírat lidem prášky apod. ....Nevím ovšem, jestli vzhledem k výše uvedeným faktům, a k mému „indigovství“ je opravdu tato idea tou správnou... Moje „hlava“ totiž není ochotná memorovat spoustu z mého pohledu nepotřebných faktů a formulí, jelikož tak nějak tuší, že vše je daleko jednodušší, než se to jeví... Opravdu chtěla Matka příroda, aby člověk zahltil svou hlavinku tisícemi údajných „pravd“ a faktů, které by snad měly vést ke zdraví? Anebo by stačilo respektovat její zákony a ne se jím čím dál víc vzdalovat, protože každá nerovnováha se jednou projeví? --- Toto je tedy má hlavní myšlenka, bránící mi i jen otevřít např. učebnici biofyziky, narvanou pro běžného smrtelníka nepochopitelnými fakty. (To, že je někdo dokáže odpapouškovat při zkoušce je jiná...)
Co když je pravda velmi jednoduchá???
Co mě ovšem absolutně ničí, je fakt, že se k člověku přistupuje jen k jako souboru orgánů a mikroskopických podjednotek, fungujících na přesně dané chemické bázi. Předpokládám, že bych za celou dobu mého případného studia ani jednou neslyšela něco „ o duši“.
Prosím Vás o reakci, zda byste i přes uvědomění si těchto věcí pokračovali ve „studiu“ ( nemůžu si pomoct, ale podle mě se zde daří nejvíc těm s výbornou pamětí a minimální schopností uvažovat, případně s obdivuhodnou dávkou sebezapření :-7) či byste se vydali jinou cestou, pro indigo více schůdnou?
Je vůbec možné existovat jako „duchovní bytost“ v nějakém ne zrovna Vám nakloněném systému a plnit povinnosti, které jste si Vy sami nevybrali, nýbrž které Vám nakládá?
Je dobré v lecčems se podřídit proto, abyste snad, jednou v budoucnu, mohli tak nějak na okraji uskutečňovat svůj sen?
Je vhodné snažit se potlačit svou „duchovní stránku“ a snažit se, aspoň nějakou dobu fungovat na stejné úrovni jako materialistická společnost, jen proto, abyste s nimi mohli koexistovat? Lze se vůbec vrátit takto zpět?
Nebylo by lepší zabývat se dalším duchovním rozvojem? Ale jak to spojit s realitou?
Proto by mě také zajímalo, jak se případně „živíte“ ? Případně, „zvládli“ jste vystudovat nějakou školu, nebo jste byli natolik odvážní (ano, mně to tak přijde) a vydali jste se vlastní cestou?
Díky moc za jakoukoliv odpověď, a omlouvám se za délku......
NaturalWoman