Tloušťka, jak se s ní vyrovnáváte...

[Avadesign]

Ráda bych otevřela toto zcela neduchovní téma ale o to více živoucí. Bude to asi téma spíše pro ženy ale názor muže je vítán. Jak se vyrovnáváte s tím, že nevypadáte jako modelka? Jak na to kdyz vám váš partner sdělí, že vás nepřijímá takovou jaká jste, že máte nadváhu, celulitidu atd a jako vzor vám dá nějakou playmate, ktera je ve vašem věku i po dětech tak štíhlá... bla bla bla. Prosím pište jen opravdu svoje niterní pocity, žádná klišé. Chci znát vaší nejvnitřnější pravdu... Jak zvládáte ten tlak celospolečenského psychického viru nátlaku na hubenost žen, dokonalou hladkost pokožky a bezcelulitidní tělo,

což je podle mého názoru zcela proti přirozenosti ženského těla?

[Avadesign]

Donedávna jsem vzhled svého těla vubec neřešila a byla jsem štíhlá a bylo mi to jedno. Žila jsem duchovním životem, vyrovnaná sama se sebou až přišel partnerský vztah. Začala jsem přibírat (tvorit ochrannou nebo obrannou vrstvu). Ale stejně jsem to neřešila, považovala jsem se za krásnou a žádoucí. Jaké bylo moje překvapení když z mého parnera jednoho dne vypadlo, že pokud budu takto pokračovat budu mít za 5 let 80 kg a jemu se nelíbí stokilové ženy. Zažila jsem velky šok, nebot pro mne je posuzovani fyzického vzhledu mého partnera vždy na posledním místě, pokud ho miluju, je to proste muj partner a tohle neřešim. Jeho náhle zjevená pravda ve mne vytvořila STRACH, okamžite jsem ještě přibrala víc. Moje psychika podlehla a já jsem se začala okamžitě hodnotit a vidět všechny ty špeky, celulitidu, nedokonalosti... které jsem neviděla předtím, hodnota se zhroutila, STRACH hlodá... Moje telo se mi zacalo nelíbít a začala jsem závidět hubeným kraviznám z televize. Koukám na sebe s nadhledem a říkám si copak se to se mnou děje, jak rychle lze podlehnout psychickému viru společnosti a nátlaku mužského ega. Myslela jsem si jak jsem duchovne vyspela ale vzadu hlodá strach z odmítnutí, z opovržení... jsou to všecho kraviny ale.... nemůžu si pomoct.

[ingvlk]

Zdá se, že problémy s váhou jsou teprve až nám sdělí doktor že nám něco nefunguje. Nebo když musíme prudce vyměnit celý šatník, protože už nic neoblečeme.
Já jsem takhle po infarktu před 11,5 lety přibral z 87 na 115 kg a to za 4,5 měsíce - dle pokynů lékaře = nezatěžovat se, max zdvihat 2 kg, pohyby jako ve zpomaleném filmu.
No a tuto hezkou váhu jsem si držel, plus mínus, až do loňského roku.
Dnes jsem na 84 kg a stále hubnu, ovšem dle německé diety. K tomu mořské řasy, abych neměl zástěrku z kůže, která se nestačila "smrsknout". No a k tomu Colostrum, aby pomáhalo odbourávat tuky, budovat svaly a Aloi Vera na čištění a imunitu.
No a protože je toho hodně, tak jsem se zaregistroval, aby to bylo o 40% levnější a tam jsem se zase dostal k Reiki. No je toho hodně a můj poměrně nesouvislý blábol zakončím konstatováním, že hubnu vždy pouze 14 dní, což jde vydžet. A jsem v pohodě.
Pokud by jste někdo měli zájem, napište mi na [e-mail] a já se vám ozvu.

[Avadesign]

[IANOH]

Zkusím přidat jednu svoji praktickou zkušenost, co mám ověřené.
Dost jsem přibral, když jsem jsem dostal firemní auto, předtím jsem vždy všude chodil pěšky. Hned jsem se začal vozit z práce a do práce, z obchodu a do obchodu. Chtěl jsem být zase štíhly, ale nic nepomohlo. Jednoho dne jsem vrátil auto zase zpátky a začal chodit zase všude pěšky, mám pak dost času na přemýšlení pro sebe a moje váha se sama dala zpět půl roce do pořádku. Musím každý den ujít tedy 2* 25 minut do a z práce, 2*15 minut do a z obchodu.
Taky jsem občas přidal nějakou tu procházku. Bez toho auta, je to vlastně lepší. V mojím případě se bavím o pěti kilech váhy, což je přesně jedna pneumatika kolem mého pasu :)

[cendas0]

To já mám zase opačný problém po rozchodu s partnerkou jsem zhubl a potřeboval bych trochu přibrat ale nějak mi to nejde. Je pravda že jsem taky prodal auto a tak si asi budu muset na nějaký čas auto pořídit jak vidím. :-)

[Imalgin]

To se mně minule ptala hubena kamaradka, jak ma pribrat. A normálně mě dostala, naštudováno o hubnutí, ale jak přibrat nemám ani páru.
Manžel říká, pravidelně jíst plnohodnotná jídla, tak zkus :)

[Vlasta-Fialka]

Je to smutný, co se děje, proč si lidi na tom tak zakládají... já jsem tak nějak "akorát" (jen ten horní objem poněkud pod míru, přibírám akorát v oblasti břicha a stehen :-) , no a musím se zas vypořádat s tím, že mi silnější ženy závidějí... zrovna předevčírem jedna pravila "Nemám ráda hubený ženský" a koukla se na mě tak, že jsem se sebrala a odešla jsem z místnosti. Tu negaci, kterou jsem jí viděla z očí, jsem prostě nechtěla snášet... a též kolegyně, které se všechny potýkají s nadváhou, někdy říkají, že je štvu... takže asi tak, milé boubelky. Snažím se jim tedy říkat, ať se mají rády jaké jsou anebo ať s tím opravdu něco dělají - to znamená méně jíst a víc se hýbat a to dlouhodobě... to se ale málokomu chce, zpohodlněli jsme. Ono je to tedy ovlivněné i geneticky, že buď jsme hubeňouři po rodičích (já po tátovi) nebo prostě kulatější a to úplně změnit nemůžeme, já třeba jím úplně normálně, nedržím diety, má ráda sladké, jen se nepřecpávám... též psychika hraje svou roli, že lidé ve stresu právě často přibírají na váze. Asi se tělo nějak chrání. Měli bychom se naučit to přijímat jak to je, že rozmanitost je přeci všude v přírodě... jo a dámy, mnohým mužům se právě boubelky hodně líbí... no a já si na nezájem taky nemůžu stěžovat, takže prostě i v tomto směru to příroda zařídila. Mějme se rádi, jací jsme.

[Avadesign]

Promin Vlasti ale to je právě to klišé o kterém jsem mluvila. Pokud si štíhlá zadarmo celý život, nemůžeš vědět jaké to je. Pro tuhle společnost je tlouštka jako kainovo znamení, jako cejch, jako ohromná ostuda... je to hrozná doba. Příjímejte se takové jaké jste... to právě je jádro problému, jak toho dosáhnout. Já jsem to neřešila, měla jsem se ráda taková jaká jsem,,, ale co když najednou zjistíš, že ta kolegyně co jí štveš že si hubená je tvůj partner.. a ty najednou zjistíš, že se na tebe doma kouká když se zvedáš od televize, nebo meješ nádobí a jemu se nelíbí tvoje vystouplé kosti... nebo neco podobneho.. jak se stím potom vyrovnat?

[Vlasta-Fialka]

Proč Kainovo znamení? Vždyť boubelek je převaha... a nikdo se jim nesměje nebo tak něco, jen ony o tom neustále mluví a řeší to... tedy to je můj pohled z druhé strany. To, že vycházejí nějaké hloupé módní časopisy, které se snaží cosi diktovat, je věc druhá... docela bych řekla, že už se toto lepší, vždyť se mluví o anorektičkách, kam až to vede, když se dívky snaží vejít do nějakých trendů... no a kdyby mě můj partner začal odsuzovat za tělesné disproporce, tak to by pro mě bylo znamení, že už to není partner pro mě vhodný. Nenechala bych se tím ponižovat.

[Avadesign]

Určitě s tebou souhlasím, vzpomenme jen reklamní kampaň DOVE ! Krásné plnoštíhlé dívky. Já si zjevně lepšího partnera nezasoužím... je to pořad to samé, je mi 34 let a už nemám sílu zase jít dál a hledat někoho dalšího.. proste už nevěřím že to může být lepší, zbývá mi jen pracovat na sobě a na našem vztahu.

[Avadesign]

Souhlasim s tebou. Že můj partner je duchovně daleko za mnou je pravda.. to ja vidm každy den. Krom toho má závažné psychické problémy. Vidim to všechno zcela jasne. Přesto mne k nemu ale cosi poutá a i když vím že bych měla utéct a zmizet, nedokážu to, zkoušela jsem to parkrát. Nejsem dost silná. Snad mne poutá karma, snad něco jiného... Nevím. Ale není to tak že by mi ubližoval, nebo mne do něčeho nutil. Nepropadám jeho náhladu na svět. To že jsem za poslédní 3 měsíce přibrala 4 kg se mi taky nelíbí. Obávám se, že je to důsledek mého používání hydrokortizonu na atopický exém. Ano, za týden bylo po problému ale... zase se to projeví jinde.

[Babs]

nechci se moc michat do diskuze, ale neni to receno trochu egoisticky, ze nekdo je "duchovne daleko za mnou"? Neschazi v tom rceni pokora?