Co pro nás znamená datum 21.12.2012?

[Míša]

Určitě má každý svůj názor na toto zajímavé datum, často se názory shodují, jindy naprosto rozcházejí. Byla bych ráda, kdybyste se o ně podělili, ať zní jakkoli=o)

[♥ ARNAP ♥]

je rozdíl věřit a vědět-znát.

[Petr :)]

jj vedet je pouze o neco silnejsi vira :) je to silna vira. tak silna, ze veris ze to tak je, a nemuze to byt jinak. :)

[Míša]

Víra je o tom, že nepotřebuješ důkaz, silná víra tě v tom jen utvrzuje. Ale záleží na tom, jestli se snažíš o správnosti své víry někoho přesvědčit. Může to být jinak, každou chvíli se může leccos změnit. Pokud se důkaz objeví...co se stane z víry?

[Petr :)]

jj
v to co verime, k tomu budeme nalezat dukazy.

[Míša]

Přesně. Zřejmě je odvěká potřeba čověka potvrzovat si své myšlenky. Strašně moc se chceme dozvědět pravdu a uděláme pro to vše. Raději se budu ptát, nechci už nic tvrdit:o)... Věříte na bytost, která nosila jméno Ježíš, a na jeho činny?

[Míša]

Kdo může říci, že ví?

[Míša]

Opravdu jsem si to myslela, protože jsem to už někde v nějaké diskusi četla, brala jsem to za fakt, omlouvám se. Je rozdíl mezi citem srdce a přáním mysli. Nechci zde vnucovat nikomu tu "mojí pravdu", ta myšlenka se mi líbí a řídím se jí, možná slepě, protože tím nikomu neubližuji. Když budu věřit, že člověk se vyvinul z opice...mám pravdu? Když budu věřit, že mi nic neublíží...mám pravdu? Když budu věřit, že vše se dá vysvětlit vědeckým způsobem .....mám pravdu? Není to sporné? Myšlenka tvoří, tak proč by to tak nešlo? Jakákoli myšlenka každého z nás utváří celek. Když se někdo cítí v názoru, že válka je správná věc, dobře, a jedině válkou a mocí se vše vyřeší, je to dobře? Shodneme se, že ne. (aspoň doufám, že se shodneme) Vytváří to chaos. Takže záleží na vznešenosti myšlenky.
Občas nedokážu rozeznat, jestli pocit, který mám vychází z mého srdce, nebo se mě má hlava snaží přesvědčit, že to tak je. Obdivuji každého, kdo v tom mám jasno.
Když existuje všechno, proč by neexistovala i 5.dimenze? Nazýváš to správně, já tomu věřím velice silně a jak už jsem řekla, nechci to nikomu vnucovat. Ty říkáš, že nevíš...můžeš věřit a nebo taky ne. Poslouchej své pocity a možná dostaneš odpověď...

[Míša]

Rozumím. Jak Bůh vypadá nebo jak se co nazývá není důležité, hlavní je uvědomit si podstatu:o) S tím okleštěním je to pravda. Různé typy náboženství a pravidla vymysleli lidé, kteří chtěli ovládat masy. Některá se zaměřují na růst jedince a nechává ho rozhodovat si po svém, ale například křesťanství je v dnes úplně o něčem jiném, než jak kázal Ježíš Kristus. A Karma? není špatné, když tomu někdo věří, rozhodně se pak snaží tvořit pozitivní energie. Možnosti má každý stejné, záleží na jeho rozhodnutí, jakou cestou se vydá.

...ze "uvedomeni" znamena "ziti toho", ne "vedet o tom, ze to tak je"...vlastně je to docela podobné, je to jakési přesvědčení....vsechno je bozi tvář, nac tedy patrat po tom, jak buh vypada? :) souhlasím, ale jak to víš? Jsi o tom přesvědčená, uvědomuješ si to, víš, že to tak je, nebo jen žiješ v domněnce? Domnívám se, že ať odpovíš jakkoliv, je to způsob víry.

Správnost války je velmi diskutabilní....já osobně ji neuznávám. Válka je důkazem toho, že se lidé nedokáží domluvit, chtějí moc, území, nezajímá je cena života. Moc ppěkná je kniha Na západní frontě klid. Viděla jsem i filmové zpracování, divák úplně cítí tu atmosféru.

Pravda, jestli nějaká 5. dimenze existuje či ne, není důležité. Je to přání, cíl, který toho, jenž v to věří, tlačí kupředu a posiluje jeho myšlenky. Jakým praktickým věcem se věnuješ? To mě zajímá=o))

[Míša]

Jestli Ti to pomáhá, tak je úplná nádhera=o)....Já jsem byla jako malá zarytý materialista. Sice jsem v té době ještě neměla moc rozum, ale už jsem si na něco dokázala vytvořit svůj názor. naši příbuzní byli věřící, modlili se při jídle, než šli spát, chodili do kostela a to já jsem vehemnetně popírala. Strašně moc jsem milovala encyklopedie, tak jsem si četla, konkrétně o dinosaurech, pravěku, historii. Nenechala jsem si od sestřenky namluvit nic o tom, že existuje nějaký Bůh. Chtěla jsem po ní důkaz, bez důkazu jsem ničemu nechtěla věřit. ptala jsem se jí: "Máš nějaký důkaz, že existuje? Ukaž mi ho!" a ona mi odpovídala: " A ty máš důkaz, že není?" A tím naše konverzace končila a byvily jsme se normálně. Pak jsem jednou na školní akci chytla klíště a byla tu možnost, že bylo infikované. Byli jsme u různých lékařů a ti mé rodiče připravovali na to, že můžu dostat boreliozu. Já jen věděla, že to nebude nic dobrého, tak se moji rodiče uchýlili k něčřemu, v co sem nevěřila. Ano přiznávám, měla jsem ráda příběhy o tzv. zázracích Ježíše Krista a jemu podobných, ale věřit tomu? Ani náhodou! Rodiče mě vzali k léčitelce, na kterou slyšeli dobrý ohlas a navíc byla taťkova příbuzná, kterou dlouho neviděl. Podstoupila jsem léčení (byl to přenos léčivé energie, měla hrozně moc teplé dlaně) a borelioza se mi vyhla. Následovala další zranění, která mi vyléčila a několika lidem zachránila život (měli rakovinu). Začala jsem si něco připouštět, ale Darwinova teorie a věda mě stála táhla na svou stranu. Pak teta zjistila, že má rakovinu a ta léčitelka ji vyléčila. A já jsem začala uvažovat a skutcích Ježíše, zda existuje Bůh, inkarnace, aura atd. Čněco jsem četla, něco mi řekla ona sama a já uvěřila. Ne z přemlouvání někoho jiného, ale z vlastní vůle. Nezařadila jsem se mezi vyznavače nějakého náboženství, existence pekla mi připadala vždycky nesmyslná. najednou jsem viděla vše z jiného pohledu. Z těch všech náboženství se mi nejvíce zamlouvá budhismus, ale budhista nejsem. Na auru věřím, na karmu také, ale určitě to nejsou důvody, proč změnit svůj život, je to nepotřebné. Když se člověk bude chovat racionálně, bude si uvědomovat své činy, jednání, kontrolovat své emoce, jde to i bez knih a okultistů. Říkala jsem si, když vyzkouším meditovat, tak mě to určitě nezabije, tak proč nevyzkoušet to, co jsem tolik popírala? Ono mi to pomohlo, jak se tomu věnuju už několik let, tak je vše lehčí a vychází mi mé přání a touhy. Čtu knihy, nad kterými mám pocit, že jsou pravdivé, ostatní nečtu. dělám to, co mě naplňuje, snažím se zbavit potřeb které mě svazují a vrhají na mě depresivní nálady. Stačilo si uvědomit problém, vrátit se ve svých myšlenkách zpět a problém v klidu vyřešit.
Postupně jsem si kladla různé otázky: kdo je Bůh?, Existuje život mimo Zemi? Kam jdeme, když zemřeme? Co je smyslem života? a hledla jsem odpovědi, které by mě nenaplňovaly strachem, ale klidným pocitem.
5.dimenzi vidím jako nejbližší cíl, i kdyby se nic v to datum neuskutečnilo, i kdyby se Země nedostala na vyšší úroveň, tak to nevadí. Pořád budu věřit, že může existovat něco lepšího a že tomu můžu napomáhat.
Na pověry nevěřím, někdo ano. Je jen na něj, co mu to dá do života.
Co se týče vyššího já, ano taky v něj věřím. beru ho jako svého strážného anděla, když potřebuju pomoc, tak mi pomůže, nebo požádám jinou bytost, často žádám i Otce. Když si promítnu, jakým nebezpečím jsem se už vyhla, tak to nemůže být náhoda, vždycky jsem v tom, co se mi stalo viděla nějaké znamení, zní to divně, to připouštím, ale nasměrovalo mě to jinou cestou. Ať to byla ta nemoc, zranění, nebo výber škol, povolání, jet či nejet do hor....vždycky se stalo něco, co mi hodně napomohlo k rozhodnití.
Přesvědčování ostatních, že zrovna ta jeho víra je ta pravá, je špatné. Ať si každý najde svou cestu, která mu pomáhá a věnuje se jí. Ty už jsi našla způsob, tak se ho drž:o)

[Míša]

I já děkuju:o))

[Tree]

Mám pocit, že tohle je přesně to místo a přesně ta chvíle, kdy mohu poslat tento text dál:
Hledání pravdy je krásné, když se opírá o lásku a po boku mu jdou otevřenost, tolerance a pochopení.Vždyť všichni splhají na horu poznání, ale je na ní nekonečně mnoho stezek vedoucích ke stejnému cíli, k vrcholu poznání. Na každé stezce se otevírá jiná vyhlídka, a proto lidé rozumí jen tomu,co vidí ze svého stanoviska. Zatímco však dál šplháme, vyhlídka se neustále mění. Teprve když jsme dosáhli vrcholu hory a vidíme kolem dokola, můžeme pochopit celou pravdu. Ale kdo z nás se dostal až nahoru? Už zítra bude vypadat naše pravda jinak, vždyť stále rosteme a měníme se. (Cestování s Pěti Tibeťany).

[Vlasta-Fialka]

Děvčata, je mi tu s váma moc a moc dobře... :-) Díky Vlasta