rodina,jak ji kdo citi

[adam]

rodina je neco nadherneho a velmi duleziteho,je to zaklad vseho, je to take jeden z kosmickych zakonu.skoda,ze sem zasahuji nejen instituce, ale take lide,kteri ve jmenu lasky delaji nepekne veci.pak to dopada tak, ze nase republika je na 2 miste v rozvodech,plne domovy duchodcu a ldenek,detskych domovu a zlomenych srdci.rozbitim rodiny dochazi ke katastrofam.asi 65% deti z detskych domovu se podili na kriminalni cinnosti a z nich 70 procent jsou recidiviste.pres prazdniny pak jsou plne nemocnice predskolnich deti, protoze je neni kam dat.proc?proc musi travit prazdiny v nemocnici?proto,ze nekdo narusil rodinu,prihravaji tomu i soucasne zakony a sobeckost lidi,ktzeri hledi jen na sebe, ale ne do sebe.vim,vsechno to spatne se vrati zpatky,ale proc to musi byt?proc musi byt tolik osamelych a opustenych?a tim nemyslim jen deti a seniory?nadherna kombinace pro me je uplna rodina a dobri pratele.takove spojeni je nadhera.jak tak sleduji prispevky hodne z vas si necim takovym prosla,zklamanim.jen proto, ze nekdo jiny byl sobecky.jsem pro lasku,ale aktivni a prozitou,ne pozlatko,ktere se jen trpyti a nic za nim neni jen utrpeni vsech zucastnenych.i kdyz se to utrpeni u vsech nedostavi ve stejny cas,ale stejne se dostavi.Proc?Jak by bylo krasne, kdyby se navzajem setkavaly stastne rodiny navzajem a predavaly si radost a stesti.jen tak,ze chteji a nikdo by je nemusel organizovat, proste by to vsichni chteli.to by bylo krasne.co vy na to?urcite mate sve zkusenosti a ne zrovna prijemne.

[amazonka]

Rodina je někdy pěkné pařeniště, kde nasbíráme zranění, z nichž se pak celý zbytek života léčíme a horkotěžko rodičům odpouštíme. Asexuální prostor (jakož někdy i manželství). Místo, kde se nedokážeme asertivně vymezit, i když už ve světě to dávno umíme. Místo pro rituály, které nikomu nevyhovují. Místo pro lež. Pokládám za obrovský úspěch a duchovní pokrok, když se podaří, aby něco z toho výše jmenovaného bylo trochu jinak.

Na druhou stranu lidé, kteří měli šťastné dětství, nemusí být v dospělosti šťastní a nějak vyučenější v mezilidských vztazích. Možná mají dokonce oproti nám ostatním ztrátu, protože neprošli "tvrdým výcvikem".

Mimochodem: Mám ráda svý dítě a ono (ona) mě, ale beru to jako nějaké nezasloužené a dočasné štěstí, že nám to tak hezky vychází. A asi není lepší možnost, než aby malé děti tak do 6-7 let vyrůstaly v úplné, jakž-takž fungující rodině.

[THE WAY,THE TRUTH&THE LIFE]

Je jedno jake kdo mel detstvi a je uplne jedno jakym kdo byl rodicem. Dedicnost urcite neexistuje, kazdy je svym originalem. Ten, kdo byl dobry i tak byl zly a ten zly, bude nakonec pro decko dobry. Rodina je spolek lidi, kteri jsou pokrevne nebo nepokrevne spojeni proto, aby se co nejvice ocistit od egoismu. Manzelstvi je typicky ocistec. Kazdy den musis ustoupit ze sameho sebe, aby to mohlo jit dal. Kdyz to neudelas, je tezko. Je jedno, kdo z manzelstvi odesel, ten silny, protoze tak nemuze zit a ten slaby protoze nema sil tak zit. Duchovni pokrok je blizky, takze jednou urcite bude mozne zivobyti v lasce a harmonii. Uz seto blizi, protoze to, co bylo, bylo proto, aby to nebylo,to co je nebude a toco bude bylo. Nikdo nemame zadne viny ani zasluhy. Jestli se neco rozpadlo, tak melo,jenom proto, aby se nekde jinde neco spojilo. Prijde doba, ze lidi budou spolu zit v komunitach, budou si pomahat bez ohledu na to, jestli budou rodina nebo ne. Zaklady mame vsichni dobre,
je treba zapomenout na to, co bylo, co jsme si to jsme si,jedeme dal. A to dal je bliz nez dal.

[jasmiin]

taky si myslím, že lidské společenství jako takové se změní od základu a už se nebude lpět na funkčnosti či nefunkčnosti rodiny jak ji známe teď

[adam]

mila jasmin,lidske spolecenstvi se meni, ale take se meni pocasi, je vic nestesti,povodni,vybuchu sopek,zemetreseni,bourek.mam te rad,ale tady nesouhlasim.je to tvuj nazor, respektuji.ted to tak citis,,za nejaky cas to treba bude jinak.tvuj adam

[jasmiin]

víš, Adame já nepíšu nic jiného, než píšeš Ty.....že se všechno mění a nenapsala jsem že se nezmění ani ta následující etapa, ona se zcela určitě změní i ta následující následující atd.

[Eva-Magenta]

...líbí se mi Aleši co píšeš...tak nějak bych to taky viděla..ještě možná přidám něco "ze sebe"...ale zatím se necítím..dost těžké téma, tedy pro mně...

[adam]

amazonko,vis,ze sis tuto rodinu vybrala,melas rodicum neco ukazat.jsi silny clovicek a statecny.ale i ty sis mela neco uvedomit.jeste jsi neodpustila ani sobe ani jim.az to zmaknes,tak bude vsechno jinak.ne. to tvoje dite neni nezaslouzene stesti.pekne tvrde zaslouzene,tak si to prozij.ale nepoutej ani dite,ani sebe a bude to OK.ciao adam

[Svaty]

Amazonko, ženo, ty duše Boží, co to píšeš? Čtu dobře? : "nějaké nezasloužené a dočasné štěstí"... a tak než jsem začal toto psát, podíval jsem se ještě a tvůj profil, abych se zorientoval. Tam jsem našel také toto: "neustálé neúspěšné hledání toho správného "duchovna"" - promiň, že se vnucuju, ale toto jsou tebou veřejně pronesené věty, takže si dovolím na ně reagovat: podívej se, kolik je tam záporů a negací a také "dočasnost"... tudy cesta ke štěstí fakticky nevede, nicméně je to cesta ke správnému duchovnu - ta vede všudy. Prosím, změň to, vymaž, přepiš - i v hlavě a v srdci!! A omlouvám se za nevyžádaný apel.

[Svaty]

Ano, rodina jako pařeniště je pěkný příměr, ale to je také záměr: rodinu si volíme, a to tak, aby v ní byly vytvořeny přesně ty podmínky, které potřebujeme pro svůj vývoj... Chápu, že to nezní příjemně ani přijatelně, nicméně je to tak.

[amazonka]

Svaty, vím, že si rodinu volíme, však jsem taky psala, že je to tvrdý výcvik, tím vůbec nevylučuju její užitek a hluboký smysl v jisté etapě života.
Jsem šťastná a hrdá matka a pro mě je to milost, takže něco mimo kategorie zasloužené - nezasloužené. Není to přece tak, že když budu milovat své dítě a pečovat o něj, jak nejlépe umím, mám "předplacenou" jeho lásku a vděčnost až do smrti. To, bude-li mě mít dítě rádo, je vždycky nevyzpytalelné. A nezasloužené, dočasné je všechno tady na Zemi v "3D prostoru" už ze své podstaty, to přece teprve dává hloubku, intenzitu a neopakovatelnost každé vteřině něčeho krásného a to dává útěchu v těžkých chvílích. Pro mě to není negativno, ale výzva k plnému žití s propady nahoru i dolů a s pohledem vždy nahoru.

A že hledám to správné duchovno neustále neúspěšně? To je přece velká naděje, že dobrodružství hned tak neskončí a že mám stále možnost rozšířit se lásce víc a víc.

Takhle tady stojím na Nové zemi se svými rozpory, strachy, negacemi a touhami a nebudu nic mazat a vylepšovat, protože v tuto chvíli jsem to já, jak to cítím.
(Až dorazím do cíle, zahlásím, že jsem duchovno našla a označím ostatním trasu azurovými fáborky:-)

[Ilumauir Kamil]

je čas to změnit. Je mi jedno, kdo za to může nebo jaké okolnosti to způsobily, důležité je pro mě to, co s tím chceme udělat tady a teď,jaký jiný svět si představujeme, jak by mohl fungovat

[Ilumauir Kamil]

před časem jsem ve stavu rozšířeného vědomí navštívil Zatopenou Zemi (Atlantidu) a popsal jak fungovaly vztahy tam, ale možná to byl i popis budoucnosti:

Lidé moře neměli žádná tabu a nebyl jím ani sex , nahé lidské tělo nebo jakákoliv jeho část nebo činnost s ním, lásku mezi mužem a ženou považovali za naprostou přirozenost a mnoho důvěrností, doteků nebo objetí si páry dávaly naprosto všude. Šaty pak plnily hlavně termoregulační, ochranou a ozdobnou funkci, takže mnohdy nezakrývaly partie, které dnes považujeme za choulostivé a když bylo teplo nebo byli doma, tak všichni chodili nazí. Neexistovala ani instituce manželství, tím pádem ani rozvody, a dokonce ani nevěra. To, že většina lidí žila v trvalých monogamních vztazích, bylo důsledkem hlubokého vnitřního procesu, nikoliv nějakého nařízení. Ovšem tuto věrnost nelze chápat v našem slova smyslu, nikdo si nečinil výhradní nárok na tělo nebo lásku druhého člověka a nikdo se necítil být vázán nějakým slibem, že je nebude sdílet s nikým jiným. Obzvlášť mladí zkoumali svou sexualitu s mnoha partnery, než nalezli toho pravého. Přesto znásilnění byla naprosto vyjímečná a na násilníka se dívalo podobně jako na vraha, s láskou a soucitem. A dokonce neexistovaly ani žádné sexuální poruchy nebo komplexy, protože vše, co každý člověk vyjadřoval sexem, bylo součástí božského.

Od mala mělo každé dítě povědomí, že na světě existuje někdo, s kým může sdílet naprosto vše, co život přináší a tohoto člověka každý najde tak, že uvnitř sebe hledá to, co opravdu od života chce. Pokud se potkají dva lidé, kteří si jsou sympatičtí, hledají v sobě, jestli to, co nalezli, opravdu odpovídá jejich nejkrásnější představě. Tohle uvědomění bylo mezi Lidmi moře tak hluboce zakořeněné, že ani rodiče nemuseli své děti chránit před předčasným sexem, neexistoval žádný pevně stanovený věk prvního pohlavního styku a přitom vůbec nikoho nenapadlo třeba souložit s dětmi. Matky se nebály o své dcery ani když si hrály nahé s nahými mladíky a ty hry často končily orgasmem, ovšem bez spojení. Většina dívek si uvědomila, co chce tak mezi šestnáctým a osmnáctým rokem, pak se z her stal život, chlapci až po dvacítce, vše tohle bylo považováno za naprosto přirozené. Dokonce i nechtěná těhotenství byla zcela vyjímečná, ačkoliv neznali antikoncepci, prostě ženy a dívky věděly, co chtějí a uměly to vyjádřit i v biochemii svého těla a naopak neznaly ani problémy s neplodností.

Samozřejmě se často stávalo, že partneři po nějakém čase zjistili, že k sobě už nepasují a tak se s láskou a v míru rozešli, na rozdíl od současných rozvodů, zde neexistovaly žádné hádky o majetek, vždyť vše patřilo komunitě, ani o děti, které měly pořád stálý přístup k oběma rodičům, ačkoliv ti už třeba žili s jinými partnery. A výživa všech vždy byla záležitostí celé komunity a primární rodina nikdy nebyla odkázána jen sama na sebe. Partneři opravdu neměli sebemenší důvod být spolu pokud jim jejich srdce říkala něco jiného. Svým rozchodem nikomu neubližovali ani děti jím netrpěli. Tohle všechno mělo zásadní důsledky na mezilidské vztahy, nikdo s nikým nežil kvůli majetkovému prospěchu, všechny vztahy byly založené na čisté lásce, když láska skončila, vztah prostě už neexistoval. Rodiče se nemuseli bát, že si jejich dítě vztahem ekonomicky pohorší, nebo že si dcera zkazí život, když bude mít brzo dítě nebo jak tohle dítě uživí, když jí partner opustí. Mezi Lidmi moře byly všechny děti nadšeně vítány a na jejich výchově i výživě se vždy podílela celá komunita, i staří lidé, nikdo si nemyslel, že je to jen záležitost mladých, kteří musí uživit své děti a ještě se postarat o důchody, jak to vidíme dnes.