What is love?

[Jan]

Chtel bych rozvinout debatu o tom co si lide mysli o lasce. Myslim ze toto slovo bylo poradne zprofanovane a ze puvodni vyznam davno ztracen. Asi pred ctyrmi lety jsem po vlastni bolestive zkusenosti dospel k vlastnimu neortodoxnimu nazoru. Zajimal by me ted vas nazor. Musim priznat ze zatim jsem se moc pochopeni nenasel, alespon mezi "normalnimi" lidmi. Neco mi ale rika ze v teto komunite najdu vice uvedomele duse. Nedelam to ani tak protoze bych se chtel utvrdit ve sve pravde a pozvedl sve ego. Delam to hlavne proto, abych nezil ve lzi. Moje zjisteni je tak zasadni, ze mi zmenilo od zakladu postoj na zivot. Nekdy si rikam ze bych byl na tom lepe, kdybych k tomuto nazoru nedospel, protoze na prvni pohled je to velmi depresivni. Ne nadarmo se rika, "Ignorance is a bliss" a "Truth hurts". Na druhou stranu Kristus rikal: "The truth will set you free."
Ted ale k veci. Dospel jsem k nazoru ze tak zvana laska, tolik opevovana, laska mezi muzem a zenou, je vlastne sobecka touha. Pokud ne tak proc tedy zarlime jeden na druheho. Cim vic milujeme, tim vic zarlime. Ne nadarmo se rika, "Laska nezarliva neni milovana." A neni zarlivost zpusobena sobectvim. Vzdyt preci kdyz nekoho milujeme, tak ho chceme mit sami pro sebe. Cim vic ho milujeme tim vic ho chceme, tim vic zarlime. Kdyz jsem dosel k tomuto zjisteni, zacal jsem se ptat lidi kolem sebe. Co si myslite ze vas motivuje k tomu aby jste nekoho milovali? Kde se ve vas bere to potreba nekoho milovat a byt milovan. Kazdej rikal neco trochu jinyho ale v podstate to vedlo k zaveru, ze to lidem dava prijemnej pocit bezpeci, jistoty a sebenaplneni. Nikdo samozrejme nerekl ze milujou protoze jsou sobci. Tyhle odpovedi me ze zacatku trochu zmatli ale pak privedli na novou stopu. Polozil jsem si otazku. Jestlize vsichni touzime po lasce pro hrejivej pocit sebevedomi a jistoty, neznamena to ze se nam ho tak uplne nedostava? A pak se mi rozsvitilo jeste vic! Laska je zpusobena a hnana sobeckou touhou ale ta touha je zase jeste zpusobena nasim vlastnim strachem. Za vsim hledej pud sebezachovy. Pokud je moje teorie spravna, tak by se dalo vydedukovat, ze cim je clovek vic zakomplexovanej, tim vic prahne po lasce. Tim vic potrebuje byt milovan. Tim vic je zarlivy a trochu paradoxne tim vic bude mit i problemy uspet. Myslim take ze tento typ lidi, ma tendenci byt hodne jesitny, pokud dosahnou sveho a jejich touha se naplni. Pozor je ovsem velky rozdil mezi jesitnosti a zdravim sebevedomim. Na druhou stranu naopak lide kteri jsou nebo spis nejsou tak ovladany vlastnim strachem, maji lepsi predpoklad byt stastni. Je to ovsem relativni protoze lide se neustale meni. Ja osobne jsem se octl na obouch brezich.
Pokud se mnou nesouhlasite, zeptej te se tedy sami sebe. Hlavne budte sami uprimni, jinak se pravdy nikdy nedopidite. Proc kdyz nekoho milujete a treba i bezmezne a jste mu schopny vsechno odpustit, krome nevery. Proc se ta krasna laska, tak casto zmeni v nenavist. A proc kdyz vas parter opusti, protoze si nasel nekoho jineho, lepsiho, a vy vidite ze je ted stastnejsi, proc mu to nejste schopni uprimne prat? Zrovna tak jako rodice prejou svym detem to, co je pro ne nejlepsi, treba i na ukor sebe samych.
Pravda byva obvykle kruta a nepopularni. Ja si ale stejne myslim ze je lepsi ji znat nez si neco namlouvat.

[Kiwi]

Co si lidé myslí o lásce? Podle mě lásku nelze "vymyslet" ani myslí uchopit. Poté to není láska, ale tužby ega, jak jsi dále popsal.

[Jan]

Ja myslim, ja doufam, ze je mozne tento pocit spravne racionalne pochopit. Vdyt to preci sami prozivame na vlastni kuzi. Mozna ze pro to vsechno jeste nemame spravny slovicka a to nam brani nazvat veci pravymi vyrazi. Ale kdyz bychom chteli po cloveku pred sto lety aby nam popsal z ceho se sklada a jak funguje pocitac, tak by urcite take neuspel. Dneska uz je to mozne.
Tady je nejvetsi problem si umet priznat pravdu a pak pocity spravne oznacit.

[xaxex]

děkuji Ti za to téma... nevadí mi vůbec, že se to tu již řešilo... protože stojí za připomenutí kdykoli

láska je moje podstata, moje přirozenost duše...
nespojuji lásku jen s milováním... pro mne je láska nejkrásnější a nejpřirozenější pocit, který mohu kdykoli prožít a prožívat...

nepotřebuji k lásce jiného člověka, přesto láskou nešetřím...

někdo mi kdysi řekl, že moji partneři nedokážou žít s mou čistou láskou, s mým nesobeckým citem... nevadí mi to...
já pro změnu nedokážu ubrat, neumím lásku žít na půl plynu, ani ji nechci dusit...

přeji upřímně každému, aby mohl milovat a aby byl milován

s láskou, pro lásku, z lásky, přirozeně od lásky

[Jan]

Z tvych vet jsem poznal, ze tvoje duse je uz na vysoke urovni. Nemas nahodou nad hlavou svatozar? Ty ses zcela jiste na spravne ceste. Zajimalo by me jestli ses uz takova narodila, neboli jestli jsou tvoje pocity lasky prirozene a nebo jestli ses v prubehu sveho zivota zmenila. Vis jak to myslim? Jestli si treba byvala zarliva ale pak ses od toho dokazala odpoutat. Nebo zarlis. Jaky mas pocit kdyz se s tebou partner rozejde? Kdyz jsem si uvedomil pred par lety o cem tom je a kam se potrebuju dostat, stejne nedokazu odpustit te ktera me zklamala. Coz pro me znamena jedno. To co k ni citim neni prava laska, ale pouze sobecka touha. Je to smutny ale je to tak. Toto dokazuje ze v sobe mam dve Ja. Jedno dobre ktere je schopne myslet racionalne a druhe vasnive iracionalni. Po tom co jsem byl schopnej si toto priznat, mi bylo dovoleno pochopit tajemstvi. Nazval jsem to dynamika lasky. Spociva to v tom, ze vetsina lidi diky vlastnimu pocitu nejistoty strachu a uzkosti, ma neustale potrebu si neco dokazovat. To vyusti v to, ze kdyz dospejeme do urciteho veku a prestane nam stacit "pouze" rodicovska laska", zacneme touzit nekoho zbalit. Cim vyse nasadime latku, tim vetsi odmena pro nase ego. Tim vic narusta nase sebevedimi ktere je tak nezbytne v dnesnim zivote.
Ty si napsala:
"někdo mi kdysi řekl, že moji partneři nedokážou žít s mou čistou láskou, s mym nesobeckým citem"
Nevim jestli si to uvedomujes, ale ty tim ze se hned odevzdas svymu partnerovi zpusobujes ze nema duvod po tobe touzit. Neboli te milovat. Tim nechci rict ze to co delas je spatne. Ba naopak. Jenom chci nazorne predvest jak funguje ta dynamika lasky.
Vlastni zkusenost:
Kdyz jsem byl jeste malej kluk, "zamiloval" jsem se do jedne divky. A bylo to krasne protoze me delalo dobre kdyz mi pozdeji opetovala me sympatie. Dokazal jsem si ziskat jeji prizen a to me znacne pozvedlo sebevedomi. Pak jsem se ale odstehoval a nas letni vzah nahle skoncil. Po nekolik letech jsem se vratil, mi se potkali a jiskry opet preskocily. Jenomze par tydnu na to jsem potkal divku svych snu. Laska na prvni pohled jak se rika. A zacalo velke dilema. Nejsem typ ktery by jen tak nekoho odhodil jako pouzity hadr. Nechci delat lidem to, co sam nechci aby lide delali me. Nemohl jsem se rozhodnout komu dat prednost. U ty prvni jsem to mel jisty. U ty druhy to tak jisty nebylo ale sance byla. Takhle jsem to vnimal a to me drazdilo. To co jsem citil k te prvni se zacalo menit z lasky na litost. Pomalu jsem tusil jake bude me rozhodnuti. Snazil jsem se najit na ni neco kompromitujiciho, abych mel lehci rozhodnuti a svedomi. Ona samozrejme cim vic videla jakou cestou se ubiram, tim vic se snazila a tim vic jsem o ni stracel zajem. Tim vic jsem ji litoval. V te dobe jsem samozrejme svym pocitum nerozumel, ale dneska uz vim ze to co jsem citil, byl paradoxne naznak prave Lasky. Dneska uz vim ze prava Laska znamena soucit. Soucit znamena citit s clovekem. Pochopit jeho bolest, zaprit a obetovat sve ego. Cim vic clovek miluje, tim vic je schopnej obetovat. Nejvetsi problem je v tom ze zijeme v dobe kdy je vsechno dobre uz tak prekrouceno, ze uz lidi ani nejsou schopny rozpoznat zlo od dobra. Dneska kdyz uz nekdo je neco schopnej obetovat, tak jenom proto, aby z toho zase neco ziskal. Neco za neco. Takze to je vypocitavost. Opravdu stastna ty bytost ses, kdyz te nezarmouti ze tvoje Laska neni opetovana. Protoze clovek ktery je nezistny a nic neocekava, logicky nemuze byt ani zklaman. A jeho ego tim padem muze byt skutecne na vysoke urovni. A nemusi si ani nikomu jinemu nic dokazovat. Je to clovek uvedomely.

[xaxex]

děkuji Ti za odezvu... napsal jsi to rozsáhle a já se pokusím odpovědět

vím, že jsem se taková narodila, současně si uědomuji, že mne vychovali pro tuto společnost a tím jsem nemohla žít tak čistě, jak je mou přirozeností...

vždy mi byly cizí kvality jako závist, žárlivost, přetvářka, pokrytectví, sobectví, lži a podvody...
přitom jsem si svou odlišnost neuvědomovala asi do svých 35 let... brala jsem to jen jako určitý povahový rys...
bývala jsem tichá, hodná, zakřiknutá, nekomunikovala jsem - nemívala jsem více kamarádů... ale vždy jsem měla velmi blízkou kamarádku...

co se týká lásky, tak to vlastně nijak neřeším rozumem, ale miluji tak, jak to umím... a pokud to nejde, tak se netrápím, když nemohu s někým být - platonické lásky si vychutnávám leta letoucí a je mi při tom velmi krásně

neboj! svatozář nemám...
vím, že podobných lidí jako jsem já je mnoho... a to je dobře

jak je v této diskuzi uvedeno, láska znamená také svobodu - a svoboda je pro mne velmi důležitá a cenná, takže jakékoli omezení v partnerství mi nedělalo nikdy dobře

těším se na život jen s láskou a s radostí, přirozeně

[Ilumauir Kamil]

láska je úplně všechno...takže Honzo, když si jí definuješ takhle, i to je pravda. Ale LÁSKA je ještě mnohem mnohem víc.
To "zprofanování" slova láska i zde na NZ je způsobeno tím, že tohle je asi tak padesátá diskuse na tohle téma a všichni psavci jsou už z toho vypsaní :-))))
Hodně se mnou souzní, jak o lásce píše Osho...čili vidím jí naprosto jinak než ty, ale naprosto nemám potřebu se teď rozepisovat nebo tě nějak přesvědčovat či poučovat...žij jak umíš :-))))

[Tree]

Kamile, dokud budu v této dimenzi, bude mě láska zajímat a budu schopna o ní diskutovat po sté i po stopadesáté. Naše životní téma bude vždy ve středu našeho zájmu. A kolik lidí, tolik různých názorů. I mně se líbí, jak toto téma pojímá Osho. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že můj postoj k lásce obecně se v průběhu mého života měnil. A k užitku svému i všech kolem mě jsem zákonitě dospěla k lásce bezpodmínečné, která se moc nenosí. Jen hodně naivní člověk si může myslet, že je možné si lásku jakkoliv pojistit sliby, manželstvím, nebo dokonce vydíráním. Přece všude kolem vidíme, že to prostě nefunguje. Láska je energie, kterou nelze spoutat. Stane-li se součástí našich citů, může s námi pořádně zacloumat, ale nic ji nedonutí zůstat, pokud jí hrozí, že přestane proudit. Co jednou přijde, může jednou stejně odejít. Přesto láska zůstává, protože je naší součástí, my jsme láskou, jen to dost dobře nechápeme. I nenávist je jen jinou kvalitou lásky. Proto už si neotravuji život nenávistmi, když mohu milovat i ty, kteří o mou lásku nestojí. Dávám. Chceš, ber, nechceš-li, nech být. Svět je plný lidí a věcí, které lze milovat.Tak proč se pro některé trápit?

[Jan]

Dekuji ti Tree za tvuj nazor. Myslis ze v podstate mas spravny postoj. Akorat si nemyslim ze nenavist je jinou kvalitou lasky. Mozna spis side effect zpusobeny nasi nedokonalosti. Je zajimavy co rikaji budhiste o nenavisti. Nevim jestli to dokazu popsat presne ale neco v tom smyslu ze, mame milovat ty kteri nas nenavidi, protoze nas vlastne take milovali. Coz to je celkem logicky ze kdyz je nam naopak nekdo lhostejny a neco nam spatneho provede, tak to u nas nevyvola nenavist. Je zajimavy ze Kristus neco hodne podobneho. Miluj sveho nepritele. Jeste mi prosim te rekni, bylo to pro tebe jednoduche se jen tak zbavit nenavisti ze dne na den? Nebo bylo zapotrebi casu.

[Tree]

Určitě to nebylo ze dne na den. Vím přesně, při jaké příležitosti se to stalo. Byl to velmi osvobozující pocit pro obě strany. Už mě neopustil a já jsem za to vděčná.

[Ivanka adminka]

Mnozí esoterici ta mají nastaveno černobíle: buď tzv. bezpodmínečná láska, kdy je jim zcela jedno, koho milují (hlavně že všechny!!! :-))) a co dotyční dělají, nebo vězení a majetnictví lásky tzv. lidské.
Láska jako podstata je jeden druh lásky, pak máme lásku mateřskou, dále mileneckou a manželskou...
Že to je zprofanované slovo si taky myslím, protože bývám svědkem litanií, kdy jeden druhého uráží a sráží, a poté napíše "s láskou" :-)))
Mnozí si taky myslí, že láska k sobě (teda ke své duši a duchu, nikoli egu, kterého se touží zbavit) je tou největší, a že druhé vlastně vůbec nepotřebují, jen je "milovat" a nechat je, ať si dělají, co chtějí :-)

[Tree]

Vzhledem k tomu, že nikdy nikoho nesrážím ani neurážím, ani by mě nenapadlo, že by někdo chtěl urážet či srážet mě. A proto mi každý může napsat s láskou a já mu to s láskou oplatím. To je můj pohled na život a činí ho snesitelným.

[Lemani]

Pekné Tree :-) s láskou Lemani :-)