Pozemská realita je plná iluzí. Když se ve dne podíváme na oblohu, máme pocit, že jsme ve vesmíru sami; v noci je však obloha prozářená miliony světýlek, hvěz. Někdo si myslí, že jsme jedinými inteligentními bytostmi obývající naši galaxii, možná vesmír. Ovšem co tento názor svědčí o inteligenci lidstva?
Lidtsvo se snaží realitu omezit na to, co je vnímatelné smysly – a to jako bezpečnostní opatření před strachem z neznáma. Věda vyžaduje, aby byly poskytnuty měřitelné, porovnatelné a „důkazy“; přesto je jejich měření omezené. Po staletí věda tvrdila,že je Země kulatá, ještě v 19. století prohlásila Francouzská akademie věd o meteoritech, že „z nebe padat kameny nemohou, neboť tam žádné nejsou“. Ti, kteří s jejich závěry nesouhlasili, byli pronásledování a vystaveni posměchu.
Stejný přístup si věda udržuje dodnes: ti, co věří v to, že ve vesmíru existuje život, jsou zesměšňováni, patrně z obav, že by člověk nemusel být vrcholem potravinového řetězce. Bojí se, že kdyby se ve vesmíru objevil život inteligentnější než je lidstvo, byl by také silnější a technologicky vyspělejší než lidé, takže by si lidstvo zotročil podobně, jako to udělal člověk se zvířaty. Možná právě z tohoto strachu vlády tají kontakty s mimozemskýmni civilizacemi.
Ve vesmíru existují tisíce inteligentních bytostí, a mnohé z nich prošly podobným evolučním procesem, jakým v současné době procházíme tady na Zemi my. Některé si svoje domovské planety zničily, jiné našly cestu k míru a harmonii, ale všechny se ze svých zážitků poučily, a rády předají své poznatky jiným. Jsou to v podstatě naši starší sourozenci, kteří nám pomohou, pokud budou moci – respektive pokud jim to dovolíme, protože máme svobodnou vůli.
Ivana
Je třeba býti členem Duše z hvězd, abyste mohli přidávat komentáře!