Dotaz na indigo děti (i dospělé)

[Deutscher]

Ahoj,
zajimalo by me, kdy (v kolika letech) jste se dozvedeli ze jste indigo a jak? Podle ceho jste to poznali. A jak to pripadne zmenilo vas zivot?
Diky za odpovedi

[BoFi - Petra]

Přesně tak... Děkuju :-))

[Suzanne]

moje sebezapírání mi způsobilo těžké deprese, které mi ukázaly jak hluboko je peklo..proto vzkaz pro všechny indigové, kterří jsou na pochybách: nikdy to nevzdávejte, není možné skrýt se sám před sebou, pracujte na sobě a i když vám nikdo nerozumí, tak si jděte za svým..

[bohemian]

koukam ze jsem prave zjistila ze patrim mezi Indigo deti ... a muj prvni syn take ...
ackoli po velkem leceni a ohromnem skoku ve vedomi a "osviceni" si uvedomuji muj velky ukol zde ... snazim se byt pritomna a vedoma .. a lecit tak sebe, sve vnitrni dite a tim i me predky a potomky ...
velmi to pomaha i memu synkovi, ktery velmi citlive reaguje na spoustu veci kolem sebe ... drzet pro nej pomyslny "prostor" kdy se se svymi pocity citi bezpecny a milovan je velmi dulezite ...

mne ho v zivote nikdo nedrzel a nyni si uvedomuji ze kuprikladu jsem matkou sve matce, a jak zde Ivanka rekla ... to ze jsem starsi neznamena, ze mam vice inteligence jak mentalni tak emotivni nez moje vlastni deti ... na druhou stranu ale citim zodpovednost, za to abych memu synovi, ktery nechape co se mu vlastne deje a proc tak intenzivne citi a vnima zemi, lidi a jejich energie ... udrzela ten prostor, a dala mu moznost byt sam sebou v lasce a porozumeni ..



v tom je asi "budoucnost" nove zeme ... Indigo deti, Indigo rodice a prarodice ... lide pritomni a vedomi si sveho byti ..

[rejcová jitka]

ahoj už jsem taky byla označena za indigo, i se tak cítím, ale čím více na sobě pracuji, tím mi to přijde vše více složitější. Nejvíc mi ubližuje to, že se snažím přiblížit a popsat mé pocity a můj milý mi spíše více ublíží, než aby něco vůbec pochopil.
Píšu ti, že vidím, že máš taky děti, nám se teď narodil chlpeček, který je velice silná osobnost už od narozní, hlavně i způsob jakým se zrodil! má velmi silnou vibraci. jak píšeš, úkolem je mu dát láskyplné prostředí (které já také nezažila a má to následky).
Je to pro mě velice náročné když mi mé nejbližší prostředí doslova saje energii tak nejsem zcela v pohodě a zároveň jsem si vědoma, jak je to důležitý pro mýho miláčka. Jak píšeš, je to úkol a velká zodpovědnost!

tak mi to přijde smutný, proč je to tak zbytčeně náročný, díky nepochopení okolí. to je holt ten úkol a poslání :)

Pokud máš nějkou radu a zkušenost, napiš.

díky moc, měj se krásně

s láskou Jitka

[Lei]

Ja jsem to zjistila cirou nahodou vcera:)
Hodi se na mne naprosta vetsina charakteristik (nerozlisuju moc lidi podle veku, nezajimaji me autority, pokud nechapu jejich motivy, jsem pomerne inteligentni a v detsvi jsem byla i zvedava, ale to me asi v 17ti preslo (ted je mi 23)).
Vzdycky jsem byla hodne nezavisla, nedala jsem se citove vydirat a zajimala jsem se o paranormalni jevy (co si pamatuju, tak asi od 11ti, ale nevim o tom, ze bych mela nejake zajimave schopnosti).
Ted hledam nejake informace o tom, co a jak jde rozvijet, mate nekdo nejake tipy?

[fazon]

Dozvedel som sa to od manželky - jasnovidky, ale samotné toto poznanie mi nič nepomohlo. Musel som začať pracovať na sebe, ako každý iný...

[dharmoděj]

Nemám žádné vnější potvrzení co jsem, ale jsem co jsem:-) nikdy jsem nepropagoval své ideály hlasitě, ale nikdy jsem nepochyboval o tom, co cítím. Nyní se to mění, poznávám, že nejsem sám... a to je Podpora kterou- tuším, mnoho z nás potřebuje. Nebo nepotřebuje a pak někteří trpí vlivem nepřijetí. Anebo netrpí a jsou jací jsou. Ale to není můj případ) Vždy jsem se snažil krutě přizpůsobit, ale o to větší bolest vznikala z popření sebe sama... s tím se ve zbytcích peru doposavad. Je snadné pochopit ostatní, ale o to bolestnější, že tak málokdo chápal mne... Už to nepotřebuju řešit, ale :) stálo to za to...!-) s Láskou Dharmoděj)

[Pavel]

Já jsem se o tom dozvídal průběžně. Dnes je mi 20 a o indigových dětech jsem se poprvě dozvěděl z knih od Doreen Virtuee, se kterými mě seznámila moje přítelkyně asi před dvěma lety. Dlouho jsem o řadě věcí přemýšlel. Postupně se to jakoby vynořilo, stalo se mi v životě hodně věcí a dnes, když si třeba čtu popis o indigových dětech - o intuici, o svéráznosti, o chápání pravdy (což mě někdy až fascinuje, prostě něco čtu a okamžitě vím, že to není pravda), tak to na mě sedí téměř na 100%.

[Pavel]

Na člověku to lze poměrně dobře poznat (možná to ale poznají zase indigové děti :-). Když vezmete jako modelový příklad například třídu na základní škole, tak tam bývá jedna nebo více osob, které úplně nepasují do kolektivu - mají nízké sebevědomí ještě v tomto věku, nejsou vůdci ve skupině, nebývají dobří ve sportech, nebývají extroverti, bývají hodní, když k nim mluvíte na téma jako třeba smysl života, příroda, duchovno, globální oteplování... , tak vás nejpozději po chvíli začnou poslouchat a naslochat, jiný člověk by třeba odešel nebo se posmíval (hlavně u dětí v pubertě).
Těch znaků indigových dětí je hodně.

[Janina]

No,tak to je,jako by jste se bavili přímo o mně.Byla jsem šikanována jako děcko i jako puberťák,jsem závislá na sladkostech a pořád se cítím jiná než normální lidé.Mám problémy se se seznámit s vhodným protějškem,neboť pořád nabírám na váze a to min. 1 kilo za měsíc.Je mi 27 a vážím 115 kilo.Léčím se na štítnici a moji doktoři neví co s tím.Bojím se docela lidí,mám pocit že něco musím udělat velice důležitého,ale nevím co onkrétně.Když někdo projeví zájem o duchovno,tak mu vše velice ráda vysvětlím a naučím,mám z toho radost prostě ze všho-kde můžu pomoct,tak pomáhám pokud je to v mých silách.Ale co s tím?Svět se mi zdá kolrát tak hnusný,že se raději stáhnu do ústraní,nejraději na procházku do blízkého lesa a s naším psem, nebo na zahradu.Prostě mi připadá,jako by mi to tělo bylo spíš na obtíž,hlavně spodní půlka.Tam nabírám nejvíce.Všichni mi tvrdí:Kdybys zhubla,byla bys krasavice,máš krásný obličej!Chlapi mně nechtějí,jak uvidí celou postavu,hlavně ten spodek od pasu dolů....Jsem z toho nešťastná jak hrom.Nikdo nevidí to co je uvnitř.

[Pavel]

Doporučil bych důkladně nastudovat Hovory s Bohem a najít si nové kamarády s podobně duchovními zájmy.
:)

[Janina]

No jo,o to se snažím,ale nějak mi to celý život nejde že...Jak se tak dívám na sebe do minulosti,tak jsem byla tak uzavřená,že každá moje kamarádka kterou mám a vlastně i tak trochu bývalý přítel za mnou přišli sami.Já neumím navazovat vztahy sama od sebe.Prostě mi to nejde,ať se snažím sebevíce.Asi potkávám jen ty lidi,které nezbytně potřebuji-nevím.Ale vždy jsem se cítila strašlivě osamocená,i když mám milující rodiče i nejlepší kamarádku,kterou mi bůh dal,protože mně strašně bolela smrt mé nej. kamarádky z dětství(věděla jsem z karet že zemře).Proto jsem šla sem,abych tu našla spřízněné duše.Hlavně tady na idigo a spol...Chodím o samotě lesem a fotím digi foťákem.Když jsem si 2 fotky zvětšila,tak se mi v bublině ukazuje číslo 30 a jedné mojí duchovní známé číslo 50.Já nevidím to její,ona zase to moje.Nevíme co to znamená...Ale až mi bude 30,to bude rok 2012,což je za 3 roky.Mám něco udělat,velice důležitého-mám v sobě ten pocit,ale nevím co!!!