Liter

Přidat komentář

Komentář od Jan Adam k August 9, 2009 na 11:12am

Dobrý den!
Zatím se zde teprve orientuji, přidám se později. A.

Komentář od Deutscher k April 15, 2009 na 8:23pm

no asi jsem navazal trochu nekde jinde :)

Komentář od Deutscher k April 15, 2009 na 8:06pm

...at už v ní bydlel kdokoli, bylo jasné, že se v ní zkrývá již mnoho dní, měsíců, nebo dokonce snad i let? Kdo ví, jak z jakých důvodů se ona bytost v chalopce zkryvá. Možná, že zklámána láskou, zklamána falešným přátelstvím a zklamána lidmi hledala samotu. A zde ji možná našla, v chaloupce v nitru lesa, kde není nikdo, snad kdomě ní, kdo by naslouchal šepotu starých bříz a pohadkám smutných vrb, které dohlížejí na zkotačení malých vlnek v potůčku. Nikdo neví, čím se živí a zda vůbec někdy vyjde ven. Možná, že ji stále srdce bolí a čeká až se uzdraví, v chaloupce, kde čas měří, pouze kapek pleskání...

Komentář od Lian k December 31, 2008 na 12:10am

Zavřel oči a opřený o strom stál tam velmi dlouho. Nechtělo se mu mluvit, nechtělo se mu nic. Jen být tady, rozplynout se v opojné vůni smrkového jehličí, nechat se příjemně chladit podzimním vánkem a uchovat navždy tu teplou něhu, která se mu rozlévala v srdci a po celém těle.
"Ne, ach jo. Jak se teď můžu vrátit? Já nechci zpátky, nechci domů, moje rodina mě nechápe, budou na mě zase křičet... Zase budu sám, budu se muset vrátit do školy..." Ano, je tu. Vkradl se potichoučku, jako se malá myška plíží po pokoji - strach. Ten strážce našich srdcí...
"Svět je plný zloby a zmatku. Copak můžu někomu vysvětlit, co cítím? Copak mi někdo uvěří, že jsem viděl krásnou vílu? Jen co budu doma a uslyším... uslyším jak se rodiče hádají, láska mě opustí a s ní všechna radost a naděje. smutek mě zahalí a oslepí jako šátek, zavázaný přez oči. Andílci, prosím, poradíte mi, jak znovu najít lásku, radost a naději?"
"no ták. No ták. Neboj se. ˇaaaaah, človíčku, stvořeníčko Prosím, prosím...", to k němu hovořila maličká Lian. Kde se vzala, tu se vzala, spíš kde se přiřítila, tu se přihnala tuze roztomilá holčička. Dlouhé, černé vlásky jí povlávaly, jak se do nich dal, samým rozčilením popletený vítr.
Smutně pozorovala, jak se chlapec pod tíhou svého smutku svezl na zem. Jeho srdce začalo bít rychleji, dech se zrychlil a oči pomalu ztrácely svou záři.
"ale né, ty kouzelný tvorečku, jsi přece tak moc odvážný a silný. Jsi tak krásný. Láska je stále tu, Nikam neodešla. Kam by taky chodila? Nemá dům a v něm pokojík, kam by se zavřela. Nemá ani neviditelný plášť." Lian se rozesmála na celé kolo, "už jsi někdy viděl lásku, jak se zavírá do popelnice, potápí se pod hladinu moře, zakopává sto sáhů pod zem, přivazuje k radiátoru, namotává se s páskou do kazety?" Přišlo jí to ttolik legrační. Zaponěla na chlapce a dala se do tance. Celá rozdováděná pobíhala mezi stromy a smála se svým zvonivým smíchem. Vyplázla jazyk na ježka, který se zrovna probudil a soukal se ze své skrýše z listí podívat se, co se to děje.
Objevil se tu i kocour a hned zchytal zatahání za fousky.
"wrau mrrrrááu?! Brrr vrrrr brr vrrrrr brr vrrrr brr vrrrr.", pravil kocour dobrosrdečně a píchnul Lian drápkem do nohy, když to nečekala, a ta se natáhla jak široká tak dlouhá.
Kocour radši honem zmizel. Běží domů, do tepla provádět svoje vykutálené kousky. "převrhnu květináč", zaslechla Lian jeho mumlání, " se budou tvářit... Prsk!"
"Na zdraví!" zavolala holčička.
Něco zašustilo kousek vedle ní. Když se podívala tím směrem, tak se vyděsila. U jednoho vzrostlého dubu seděla shroucená šedá postava. V klíně, na prsou, na krku a nad očima se k ní přisály ošklivé mlžné obláčky, které se pomalu zvětšovaly a nabývaly konkrétních tvarů. Byl to on, uplynulo sotva pár minut a z jeho krásného pocitu zbyla jen jiskřička. Lian zděšeně vykřikla a rozeběhla se ke svému chlapci.
"Andílku, já tě mám tak ráda. Děťátko moje.", šeptala lian, skloněná nad chlapcem. Ošklivé obláčky se okamžitě rozplynuly, ale zůstaly po nich tmavé skvrny a nechali chlapce utrápeného, rozbolavělého...
"Jsem tu s tebou, miláčku, jsme spolu."
Posadila se do trávy vedle něho, v něžném obětí ho hladila po vlasech a zpívala píseň, která patřila jen jemu. Zpívalo se v ní o hebkém králičím kožíšku, sladkých lesních jahodách, o zvědavém Sluníčku, překvapivých náhodách, o kouzelném slovíčku, něžném políbení a v bolavém srdíčku našlo se usmíření.

"Můžeš být šťastný. Jsem tu, já, Lian, děťátko v tobě, tvá dívčí podoba, tvá svoboda, radost a lehkost. Jsme jedno, jsem zároveň tebou a současně Lian. Jsem tvá jako ty jsi můj."

Chlapec neviděl ani neslyšel, co všechno se stalo. Neměl tušení o maličké Lian, protože jeho oči hloubky se zavřely, hned při prvních myšlenkách strachu. ale jak tu seděl tak nešťastný, ucítil najednou velikou něhu a nemohl jinak než se rozplakat. Neviděl maličkou Lian, jak utírá jeho slzy, ale udělalo se mu brzy zase dobře.
"Děkuju, andílci, děkuju za vaší lásku. Já to zvládnu. Láska je se mnou."
Vzpomněl si na tátu, jak křičí na maminku, říká jí zraňující slova a výhružkami ji donutí zůstat s ním a dělat, co poručí. "Odpouštím ti. Odpouštím.", pomyslel si chlapec.
Na chvilku se jeho myslí mihla malá, rozesmátá holčička s dlouhými černými vlásky, oblečená do růžových šatiček, upřela na něho pohled rozzářených modrých očí a dala mu malý kamínek ve tvaru srdce.

Komentář od David* k December 9, 2008 na 9:21am

Milovat sám sebe. Podívej, ten zlatý pramínek, který z tebe vychází. Sleduj jej a uč se chápat sám sebe. Když rozumíš ostatním, můžeš je milovat a rozdávat jim své dary. Úsměvem, pohlazením, porozuměním, tichým souzněním." Zlatavá víla se rozpustila, ale zážitek zůstal v něm. Zatoužil tak opět žít a radovat se.

Komentář od hanice k October 31, 2008 na 5:49pm

...v mokré trávě stála..osoba? hvězda? anděl? Krásné zlaté světlo, kterou ,,TA" bytost vyzařovala mu zalila srdce láskou. Nedokázal nic jiného než jen bezmyšlenkovitě milovat celý svět..jako by všichni měli ve svém jádru stejnou krásu. Najednou ho v zádech pohladil jemný vánek, jakoby ho vybízel, ať jde blíž. Chvíli tam jen tak stáli a radovali se z přítomnosti a setkání. Až uslyšel ve své hlavě ten nejkrásnější hlas, co kdy slyšel, jak říká: ,,Snad nadešel čas, kdy budeš moct milovat všechny lidi na světě bez toho, aniž bys je soudil. Protože milovat znamená..

Komentář od Filip k October 31, 2008 na 2:00pm

...to v jeden novembrový večer.Práve sa vracal od kamarátky,ktorá mu bola najbližšia.Bola už tma,pouličné lampy svietili ako obyčajne.Cesta bola mokrá po daždi.Fúkal jesenný vietor, konáre starých stromov vŕzgali a hojdali sa.Prechádzal okolo parku,keď mu oči zablúdili na hviezdami posiatu nočnú oblohu..."hmmm....padajú hviezdy" povedal si len tak pre seba.A naozaj...padali,ale veľmi ho prekvapilo, keď mu niečo zasyčalo nad hlavou a spadlo to kúsok za parkom.Len si stihol všimnúť zlatú čiaru,ktorú to na chvíľu zanechalo....a už aj bežal cez park,zvedavý čo to je.

Komentář od Misha81 k September 29, 2008 na 4:22pm

...sám si vybral úkol tak těžký, právě tím, že měl být tak obyčejný.............bylo mu uloženo před narozením, že má žít obyčejný život s obyčejnými lidmi proto, aby jim více porozuměl a mohl ji jít příkladem.....ale kdo chce zůstat obyčejný ? A jak milovat a pochopit všechny ty lidi kolem ? ---no hlavně ty agresivní, sebejisté nebo vypočítavé? Hm....jak jim má jít taková ustrašená zjemělá trasořidka příkladem ? ...........

Komentář od Misha81 k September 27, 2008 na 10:56pm

...uměl naslouchat větru, šepotů stromů, rozuměl každé mňauknutí domácího mazlíka - kocoura, ale hlavně dokázal číst v lidských duších..............bohužel však ještě nevěděl, jaké dary to má, přišlo mu to přirozené, nejprve si myslel, že to mají všichni, ale brzy pochopil, že ti druzí mnohem lépe rozumí televizi a všemu možnému jenom né jemu..............proto byl tak divný.........

Komentář od Misha81 k July 14, 2008 na 1:40pm

A velký duch se zadíval do dály a pak odpověděl. To protože lidé sami neumějí být šťastní, oni sami v sobě neumějí vidět světlo..... Véz maličká, nikdy nikoho nesuď ať je to padouch největší mezi všemi, věz, že oni z nevědomosti sami velmi trpí, netuší co je to tiché štěstí, nevědí co hledají, po čem skutečně touží......Jedině ty jim můžeš pomoci a zachráni tak naši studánku, tak, že v každém budeš vidět světlo, jedině tak každého otevřeš lásce........nejprve však musíš poznat to své sama v sobě,aby jsi nepodlehla našeptávání zlých sil, vždycky si pamatuj, že jsi čisté, mé dítě, nepodlehni zlým myšlenkám, nevěř mysli, věř svému srdci....tam budu vždycky s tebou......

• First
• Předchozí
• Další
• Last