Potřeby nemocných

Přidat komentář

Komentář od MichalB k October 1, 2009 na 9:56pm

Podle mě se potřeby nemocných a zdravých neliší. Jde taky o to, aby si ti, kteří nejsou nemocní nehráli na mocné. To by pak nemocní mohli být nemocní právě kvůli mocným.
Říkám tím jen, že ať je člověk nemocný, nebo zdravý, stále si s ním budu rád povídat, naslouchat mu, kdykoliv si to bude přát mu rád dodám Lásku, inspiraci, sebedůvěru a sílu, nastavím mu zrcadlo a nechám na něm zda se vyléčí sebepoznáním nebo ne.
To, že někoho nic nebolí neznamená, že je zdravý a to že ho něco bolí zase neznamená, že to není mistr jdoucí na cestě k poznání.

Komentář od Radek k July 27, 2009 na 4:14pm

"Jaké potřeby má nemocný člověk a jak se liší od potřeb zdravých lidí?" Je zcela možné, že tyto potřeby mohou být různé. Nemocný člověk v určité úrovni vědomí bude chtít být opět zdravý a to jakýmkoli způsobem. Nemocný člověk s vyšší úrovní vědomí bude taktéž chtít být opět zdravý, ale zároveň bude pátrat po příčině nemoci. Člověk ještě s vyšším vědomím je zdravý. Zdravý člověk je také velmi zodpovědný a disciplinovaný, protože je zodpovědný je zdravý a svobodný. Komunita, kde neexistují nemoci: http://www.youtube.com/watch?v=iMXtlQmKT3w

Komentář od Kituška k April 17, 2009 na 5:56pm

For Aveandel: Přesně - je to vynikající indikační kniha a nyní je o dvě třetiny tlustčí, než byla dříve. Když není po ruce léčitel, kt. by nám řekl příčinu nemoci - je to skvělý pomocník pochopit náš život a naši situaci v něm.

Komentář od aveandel k March 4, 2009 na 6:58pm

dostal se mi do ruky poklad - knížka miroslava hrabici - co nám tělo říká - a tahle ve spojení s h´oopono je učiněný zázrak...nádherné zrcadlení...láskyplné odpouštění...a věřím, že i uzdravení

Komentář od Hanka k February 28, 2009 na 4:45pm

Já to dělám opačně, nebavím se o nemocech, bavím se o tom, co jim funguje. Na tom hledám cestu, jak rozvíjet změnu.
Stejně všechno zvládneme sami, ti druzí jsou naší součástí a zrcadlí nám naši cestu i tu k uzdravení.
Pýchu vidím v kritice těch okolo, že nám radí špatně.

Komentář od Ivanka adminka k February 28, 2009 na 1:39pm

Hanko, "Pokud se chce uzdravit, a být opět mocný, tak mu moc mluvení o nemoci nepomůže. Pokud NEmocný člověk chce najít cestu k uzdravení, tak ji najde."
To je do určité míty fakt, ale dotyční také potřebují vědět, kde a CO hledat. Být zdravý je hodně abstraktní, uzdravování přichází postupně, po částech. A v tom diskuse pomáhá, také zkušenosti a postřehy druhých... Když se nemocný uzavře do sebe a čeká na to, že ho "osvítí" a on náhle bude vědět, jak se uzdravit, podléhá sebeklamu a pýše. Pýcha se mj. projevuje také v podobě, že všechno zvládneme sami.

Komentář od Sharane k February 28, 2009 na 1:03pm

Ahojky lidičky.Mám prosbu.Nevíte někdo jak na pásový opar?Myslím od příčin až po léčbu.Moc díky.

Komentář od Hanka k February 28, 2009 na 12:57pm

No, ono je dobré vědět, co nemocná opravdu chce. Pokud se chce uzdravit, a být opět mocný, tak mu moc mluvení o nemoci nepomůže. Pokud NEmocný člověk chce najít cestu k uzdravení, tak ji najde.
Když však je to oběť a chce si svůj stav ponechat z jakéhokoliv důvodu, tak určitě bude každou radu vedoucí ke změně stavu vnímat jako neschopnost léčitele a necitlivou radu esoterických blízkých. Tito NEmocní pak čekají hodiny a týdny utěšování a litování, hlavně však jakéhokoli předem očekávaného zájmu od všech zůčastněných.

Ráda potkávám žáky, ti určitě chtějí a jsou připraveni, že sami na sobě budou pracovat.

Kdo co hledá, to potká :)

Komentář od Hvězdička k February 15, 2009 na 3:44pm

Ano, pochopení stavu. Nemocný se potřebuje vyrovnat se svým stavem.Představa rozptýlení je dle méh o také mylná. Smích léčí, ano, ale viděli jste se nemocného smát, pískat si, pobroukávat melodii... Má co dělat vyrovnat se se svým stavem, bolestma. Je upnut na myšlenku, jak se natočit, aby mohl vstát bezbolestně, ja k sedět, v jaké poloze, aby mluvení neboelo. Překonává velké bariéry a než tyto zvládne přecejenom chvíli trvá. Potřebuje být také akceptován okolím. Je toho hodně. Ne každému je dáno úplné uzdravení a i s hendikepem lidé žijí. Jak se na to dívá okolí, jak to nesou blízcí, přátelé.... Ba jo, je toho opravdu hodně. Ale dobří přátelé a ti toho slova jsou hodni zústavají. Brala jsem to u sebe jako vytříbení zrna od plev. A pak také, ano různá omezení, ale jak je to s nimi, neberou jim pak jejich pravé já, jejich duši? Sama nejsem schopna toho přízpusobení. Moje duše by umřela. Potřebuji plnohodnotný živt a ne jen udržování vegetativních funkcí a tak pro někoho zlozvykym pro mne radost se života.

Opora a pochopení blízkých je fain, ale bohužel ne vždy se to povede. Ale i toto se dá zvládat a je třeba chápat, že i blízcí se dostali ze dne na den do jiné situace a najednou řešili při plné zátěži nové problémy. Takže jejich krizi je třeba také chápat. Důležité je to vše zvládnout a překonat a to nejdůležitější slovo pro toto je "CHTÍT".

Věřte, že toto najít a zapudit beznaděj a ctít jít zase v nové podobě dopředu je těžké.

Dnes dělám sama na sebe a nikdo mne neomezuje, co mám a jak mám dělat, co musím a co nemusím. Nesu odpovědnost jen sama vůči sobě a to je myslím ono, co mne staví na nohy. Postavila jsem se, odložila berle a dnes stojím na svých s hlavou vzúru a povznesena.

Příšla jsem o movité, ale duševní bohatství Vám nikdo nevezme.

Komentář od Tree k November 21, 2008 na 4:34pm

V této oblasti mám letité zkušenosti s velmi těžce nemocnými blízkými osobami. Manžel nesl svůj rozsudek smrti tak hrdinně, že přes prognózy lékařů žil 11 let, čímž je silně vyváděl z míry. Nechápali, co ho drží při životě.
Vedl naprosto nezdravý způsob života, ale byl sám se sebou natolik spokojen, že jsem ho v tom podporovala, i když sama propaguji zdravý životní styl. Mám dokonce podezření, že ho při životě (kromě mě) držely všechny jeho zlozvyky. Svou nemoc přijal se všemi důsledky a celá rodina to respektovala, neotravovala ho ničím, s čím nesouhlasil. Přesto těžce nesl, že přišel o všechny přátele, protože o mužích je známo, že těžko snášejí pohled na jiného nemocného muže, protože se bojí , že by mohli dopadnout stejně. Zůstal jen jediný, který se z těžké nemoci vyléčil a věděl, jak moc sám takovou podporu potřeboval.
Brzy se u nás o smrti mluvilo stejně jako o životě a život byl rázem mnohem jednodušší.