Uvnitř jsme to stále my, hraví živí a opravdoví. Ukázat světu, jací jsme doopravdy, to je blaho a švanda a náramná krása.

Píšu knížku, která lidem vyráží dech. Jeo mém tuze pestrém životě, plném
velké bolesti, proměněné v něhu a krásu. Píšu o jedinečném pohledu toho,
který se musí koukat jinýma očima, o věcech pod povrchem. Uzdravuji se z
tohoto omezení, abych svůj cenný pohled skrz závoje a neviditelné pláště
obohatil o barvy, o světlo i o tmu. Vítám tu dech dávající nádheru celičkého
našeho světa. Vítám také pohled na věci, nesoucí smutek, neboť nám dávají
odvahu otevřít náruč radosti.
Mé uzdravení je zázračné a ukazuje cestu všem zoufalým.
Jsem všeho schopný, to se vsaďte. A když já, tak vy taky.
Buďte sami sebou a uvidíte, co se stane. :-)

váš Luky