Proč věřím v reinkarnaci a zákon karmy?

[Zdeněk Kopřiva]

Na začátek tohoto článku bych si dovolil definovat slovo reinkarnace a karma, protože jsou tato dvě slova významově mnohdy nesprávně chápána a opakovaně špatně interpretována, především lidmi s křesťanským zázemím, často i samotnými křesťanskými knězi ať už záměrně nebo ze své naprosté neznalosti a neochoty blíže prozkoumat to, co tak rádi kritizují bez jakékoli reálné soudnosti, jen na základě usnesení církevního koncilu konaného v roku 553 v Konstantinopole. Abychom pochopili proč křesťanští knězi tak urputně brojí proti reinkarnaci, musíme si uvědomit, že rozhodnutí koncilu je závazné a nezpochybnitelné pro celou církev. Rozhodnutí koncilu potvrzuje papež svým podpisem. Kněz tedy nemá a ani nemůže mít jinou možnost než slepě věřit, protože v opačném případě by byl vyhlášen za kacíře a vyobcován či použijeme-li modernější terminologii, exkomunikován z církve.
Co tedy znamená významově slovo Reinkarnace? Jedná se o znovuvtělování duše se svým jemnohmotným tělem od jednoho hrubohmotného těla k dalšímu na základě své vlastní individuální karmy. V žádném případě se nejedná o přebírání těl někoho jiného! Tato těla jsou utkaná z Boží niti. Jsou to jen šaty, které oblékáme a zase vysvlékáme, když jsou již opotřebovaná, jak si o tom můžeme přečíst i v indické bibli – Bhagavadgítě. Karma je přirozený a především spravedlivý zákon, který ovládá oblast morálního dění. Srozumitelněji řečeno je to zákon akce a reakce. Vše co člověk udělá má svou odezvu a člověk musí počítat s následky svých činů. Je to právě karma, která je příčinou toho, že dochází k reinkarnaci. Takže reinkarnace a karma jdou ruka v ruce. Není možné je navzájem od sebe oddělit. Je na místě si položit otázku, co se vůbec reinkarnuje? Znovuvtěluje se duše, což je podle křesťanského pojetí individuální živá entita s povahou nezničitelné substance, která je jádrem lidské osobnosti, byla stvořena Bohem v určitém časovém bodu, v okamžiku početí a je obdařena věčným trváním.
Myslím, že na úvod to stačí a nyní se dostávám k samotnému jádru obsahu tohoto článku. A to, proč věřím v reinkarnaci a zákon karmy. Protože intuitivně cítím, že tato filozofie má svá reálná opodstatnění. A protože se mi zdá spravedlivá. Křesťanská vize jednoho života mě nikdy nepřesvědčila. Naopak se mi viděla jako až příliš nespravedlivá. Vyzývám proto všechny křesťany, aby mi odpověděli na otázky, které si kladu a na které jsem nikdy nenašel v křesťanské nauce vhodnou odpověď.

1.)Proč se někdo narodí jako slepý? Čím se člověk, nebo lépe řečeno ona nesmrtelná živá entita - duše, provinila, že byla obdarovaná tělem s takovýmto fyzickým poškozením. Proč se tedy slepý člověk narodí jako slepý?

2.)Proč nemáme stejné výchozí podmínky pro život? Nezdá se mi spravedlivé, že se někdo narodí do bohaté rodiny a od malička má vše na co si vzpomene. A jiný člověk se na narodí v rodině, kde vládne zoufalá chudoba a celý svůj život strádá. Proč někdo zažívá na světě tolik radostí, štěstí či lásky a jiný jen samá trápení a neštěstí?

3.)Na základě čeho Bůh určuje, kdo se bude mít dobře a kdo zle v tom jediném životě, který nám podle křesťanské nauky Bůh přisoudil?

4.)Proč někdo žije sto let a jiný zas třeba jenom tři hodiny. Proč? Jaká je v tomto spravedlnost?

Nehněvejte se na mě, je tu prostě mnoho otazníků, na které mi křesťanská filozofie nedává vhodnou odpověď. Já nechci takového Boha, který by byl takto nespravedlivý a dělal by mezi lidmi takovéto nesmyslné rozdíly už od narození, zejména jedná-li se o jeden jediný život. Naopak zákon reinkarnace a karmy mi na toto odpovídá zcela jednoznačným a logickým způsobem. Tyto dva zákony předpokládají určitý vývoj a možnost postupného nabývání poznatků. Je v tom hloubka a krása. Někteří křesťané říkají, že když se někdo například dopustí vraždy, řekne si, že to napraví v některém dalším životě a proto mu nedělá obtíže se vraždy dopustit. Ano, čtete dobře. Opravdu jsem se i s takovýmito názory už setkal. Přátelé, přeci co může být větší motivací dělat jen dobré činy, když víme, že cokoliv uděláme, tak to prožijeme na vlastní kůži. Já se určitě nechci stát v některém dalším životě obětí, nechci umřít rukou vraha. Proto už teď se snažím být co nejlepší a zajistit si tak lepší podmínky pro další život. A co je cílem tohoto koloběhu znovuzrozování? Řekl bych, že je to nějaký konečný cíl spasení či dokonalosti. Toto je vlastně jakýmsi indickým pojetím života. Podle encyklopedie Hinduismu není možné určit počátek tohoto putování životy, neboť jejich časový sled není chápán ve smyslu lineárního pohybu z nekonečné minulosti do nekonečné budoucnosti, nýbrž jako kruhový pohyb v časových cyklech. Avšak přesto, že nelze objevit počátek, je možné tomuto sledu učinit konec. Cílevědomý jedinec z něj může uniknout, jestliže se pevně rozhodne dosáhnout osvobození a důsledně pokračuje v úsilí směřujícím k tomuto cíli, jak je to popsáno v různých systémech duchovní praxe.
Mohlo by se zdát, že v této filozofii není místa pro Boží odpuštění. Opak je však pravdou. Naše karma není pevně daná. Je možné ji zmírnit či zcela vypustit právě Božím odpuštěním a milosrdenstvím. Pokud opravdu činíme pokání se vší pokorou a upřímností, je možné naši karmu Božím zásahem zmírnit nebo zcela spálit. Všechno je to individuální. Zákon karmy je velmi složitý pro naše pochopení a neznamená jen, že se akce rovná reakce. Měli by jsme se vyvarovat tohoto zjednodušování. Víte kdy jsem přesvědčený, že mi Bůh odpustil ten, který skutek? Je to tehdy, když to zlé, co jsem dělal, už nedělám. Tehdy vím, že mi Bůh odpustil.
Závěrem bych chtěl říct, že tento článek si neklade za cíl někomu vnucovat mou vlastní pravdu. To vůbec ne. Myslím si, že pravda je jako mozaika a nikdo není schopný tu skutečnou a jedinou pravdu pochopit, dokud všechny jednotlivé roztroušené částečky pravdy v nás samých nejsou objeveny a natrvalo začleněny naším poznáním do celku pochopení a zažití. Jen tehdy pravda zazáří v nás a skrze nás. Celý svůj život věřím v reinkarnaci a karmu. Nicméně, je klidně možné, že se mýlím, protože víra a živé poznání jsou dvě různé věci. Vždycky jsem chtěl být knězem, ale právě má víra v reinkarnaci a karmu způsobila, že jsem se knězem nikdy nestal.

[Ilumauir Kamil]

včera jsem to četl těsně před spaním a napsal jen jednu větu "Karma je iluze, ale hra končí" ale teď se mi chce trochu to rozvinout.

Když říkám, že "karma je iluze", spousta lidí si hned domýšlí, že je tedy "jen pouhou" iluzí nebo že neexistuje, ale přečtěte si tu větu pozorněji. Začíná spojením "karma JE..." čili existuje, ale "...JE iluze" čili něčím jiným, než se zdá, než jak jí vnímáme. Karma je bytostně spjatá s dějem, kterému se říká inkarnace, čili ne reinkarnace, o kterém je tenhle blog. Samozřejmě reinkarnace vzniká tak, že se opakuje děj zvaný inkarnace, ale co se to vlastně opakuje? Jak vlastně probíhá inkarnace? A co to je?

Ani křesťanství nepopírá, že inkarnací (doslova to znamená "do masa", reinkarnace znamená "znovu do masa") existuje, jen pochybuje o její opakovatelnosti, k čemuž má docela dobré důvody. Neexistuje totiž žádná entita, která by se "znovu" inkarnovala, pokaždé se inkarnuje "nová" duše nebo alespoň obnovená. Ve spirituálním světě neexistuje žádná striktní hranice mezi námi a tak se naše energie promíchávají a nezůstávají statické.

Když budete důkladně sledovat své životy, pravděpodobně objevíte mnoho paralelních vzpomínek nebo že spoustu situací můžete sledovat jako mnoho osob, to může být způsobeno dvěma ději. I když energie duše nezůstává stejná, přesto jakési jádro je stabilní a to se může "reinkarnovat", ale toto jádro může paralelně vstoupit do více těl a po smrti se zase spojit, pak máme paralelní vzpomínky, to je jeden způsob. Druhý způsob je ten, že po smrti přebereme energii ostatních i s těmi paralelními vzpomínkami.

Dokonce existují tzv. konglomeráty, které vznikly tak, že skupina duší se spojila, všechny jejich energie se promíchaly a následně znova diferencovaly, každá duše, která se spojila do takového konglomerátu pak má autentické vzpomínky na všechny!!! životy, kterými prošly všechny duše a to jak do minulosti, tak do budoucnosti. Ty konglomeráty jsou různých úrovní, jedním takovým je dokonce celé lidstvo, ale od jeho diferenciace asi před 100 000 lety ještě nedošlo k jeho znovusjednocení, proto se cítíme tak odděleni. Obrovský a pravděpodobně dosud nejsilnější konglomerát v zemské sféře byl vytvořen během Atlantidy, ten je specifický v tom, že ho tvořily inkarnované duše v lidských tělech pomocí něčeho, čemu se říká Hvězdná brána Lva. Jeho součástí je i Ilumauir. V následujících tisíciletích se k tomuto konglomerátu připojovaly v okamžiku smrti i další duše.

Inkarnace je specifický způsob, jak dostat spirituální energii "do masa". Na planetě Zemi se používá jen u lidí a kytovců a i zde jsou rozdíly. Pokud ta energie vstupuje do ostatních zvířat, rostlin nebo minerálů, používají se jiné způsoby. Inkarnace je specifická v tom, že během ní dochází k výmazu paměti a k zúžení vědomí, to si duše podvědomě pamatují jako průchod tunelem, to není zážitek z porodu, ale zážitek ze zužování vědomí, kdy mizí vnímání dalších dimenzí nad 3D a dochází jakoby ke zploštění, tehdy také mizí vědomí jednoty a objevuje se vědomí duality. Proces inkarnace začíná mezi 3 a 9 měsícem těhotenství a končí mezi 3 a 4 rokem života dítěte až tehdy, když se stabilizuje ego.

Během inkarnace, čili během ztrácení vědomí jednoty při vstupu do hmoty, se tvoří karma. To vědomí nemizí, ale jakoby se "rozkládá" do prostoru a času. To, co bylo jednotné, je najednou rozprostřené a vytváří to jakýsi sled událostí, které se jeví jako příčiny a následky. Nic z toho není trestem ani odměnou. A pak během života se to naše vědomí v těle omezené na 3D spojuje se svým "zbytkem" rozprostřeným v čase a na různých místech a dokonce v druhých lidech. Ale tohle rozprostření v čase je iluzorní, protože samotný čas je iluze, neexistuje ani minulost ani budoucnost, jen okamžik tady a teď. A pokud se na tento okamžik soustředíme, dokážeme se tady a teď spojit s celým tím vědomím, které se během inkarnace rozprostřelo a tím se vrátit do vědomí jednoty. Tehdy také dochází k ději, kterému se říká čistá karma, kdy nic z minulosti neovlivňuje nic v budoucnosti a duše žije v jednotě i když je inkarnovaná v těle.

Všechny tyhle děje jsou zakomponovány v lidském archetypu, jsou zachyceny v našem genetickém kódu, ale ten se neustále mění a vyvíjí, protože jsou zde vyšší kódy života, planety a vesmíru. A v nich je zachycena ještě další možnost, jak lze spirituální energii promítnout do hmoty a to, co se teď děje, je pokus tento nový způsob vnést do lidského archetypu. Pokud se dostatečnému množství lidí podaří vrátit vědomí do okamžiku tady a teď a tím znovusjednotit své vědomí dosud rozprostřené v čase, může se tento stav zachytit v archetypu jako trvalá forma. V tu chvíli hra na inkarnaci a karmu končí a další duše vstupují do těl jiným způsobem, než je inkarnace a bez nutnosti vytváření karmy. K tomu účelu se v energetickém poli Země objeví něco, čemu se říká Hvězdná brána Vodnáře a je druhou stranou atlantské Hvězdné brány Lva, co tehdy Zemi branou opustilo, to se teď vrátí.

Jak to změní náš život? Budeme si jasně vědomí čtvrté a páté dimenze, ve kterých žijeme, bude nám naprosto zřejmá jednota života a to, že všichni jsme jeden a konečně začneme s vesmírem spolupracovat místo toho abychom s ním bojovali.

[Eva-Magenta]

...nejdřív se mi do čtení moc nechtělo, zdálo se mi to dlouhé - ale teď nelituji...moc zajímavé - přečtu si minimálně ještě jednou - díky....-)

[Zdeněk Kopřiva]

Pro Ilumauir Kamil: Wauu, to je ale dlouhý komentář:-) Zní to celkem zajímavě a s mnohými věcmi, o kterých píšeš, by se dalo zajisté souhlasit. Nicméně, když mluvím o reinkarnaci záměrně v článku nepíšu o převtělování, ale když si všimneš, tak píšu o znovuvtělování, což není to samé jako převtělování. Moc dobře nechápu Tvá slova, cituji: "Neexistuje totiž žádná entita, která by se "znovu" inkarnovala, pokaždé se inkarnuje "nová" duše nebo alespoň obnovená." Nevím totiž co přesně je těmito slovy myšleno. Já si naopak myslím, že duše, která se inkarnuje do masa, tedy do hmoty je stále stejná duše stvořená láskou v nějakém blíže nedefinovatelném časovém bodě, i když samozřejmě čas jako takový neexistuje. Tato nesmrtelná živá entita, když se znovuvtěluje není tou samou entitou, protože opravdu může na sebe vázat všechny jednotlivé inkarnace všech duší. Představuji si to asi tak, že se hlavní příčina stvoření, tedy Bůh oddělil sám od sebe na miliardy a miliardy drobných živých částeček uvědomujících si svou vlastní existenci nezávisle na svém zdroji, aby mohl být poznán samým sebou, tedy námi. Protože jinak zůstává Bůh nepoznatelným! Prožitek každé duše se ukládá do jakési centrální, snad vyrovnávací paměti v síni jednoty, mohu-li to tak nazvat. Při sestupu duše dochází opravdu k výmazu paměti. Proto není možné si pamatovat svá jednotlivá znovuvtělování, pokud jsme ve fyzickém těle. Myslím si, že je to jakási bezpečnostní pojistka pro život ve hmotě. Snadněji pak akceptujeme hmotu, která je pro duše v podstatě velmi těžká. Ve Tvém komentáři je ukryto mnoho impulzů k rozjímání, za což Ti děkuji. Určitě se těmito impulzami budu zbývat. Měj hezký den.

[Zdeněk Kopřiva]

Pro Magendu: Jo, jo... dlouhé články, to ani já nemám rád, ale občas mi ujede ruka:-)

[mariorio]

Ked dusa dosiahne urcitu duchovnu uroven inkarnuje sa sice tiez do hmotnych tiel, ale nazval by som ich tela s vyssou vibraciou ako napr. ludske tela, ale stale nizsou ako je jemnohmotne telo duse. V tychto jemnejsich hmotnych telach zije potom dusa zivot na kvalitativne a duchovne vyssej urovni ako je zivot tu na Zemi. Ma nad nimi ovela vyssiu kontrolu, dokaze vyuzivat psychicke schopnosti a tiez si myslim, ze sa postupne stale viac rozpamatava na predosle zivoty ( kedze skusenosti z predoslych zivotov uz moze nalezite vyuzit a nebudu ju zatazovat vzhladom na jej dosiahnutu duchovnu uroven). Takto sa dusa postupne inkarnuje stale do jemnohmotnejsich tiel az maju tela rovnaku vybraciu ako telo duse, cize dusa sa uz neinkarnuje. Otazkou je, co nasleduje potom. Ja si myslim, ze potom dusa ''zomrie'', cize sa narodi do este vyssievibracnejsieho tela a to telo je duch (duch-dusa-fyzicke telo). Inkarnacny cyklus sa tym ukonci a duch ziskal odpovede na vela roznych otazok, ktore nemohol ziskat inym sposobom len inkarnacnym cyklom. Ked duch bude mat dalsie nezodpovedane otazky, spusti dalsi inkarnacny cyklus, aby nasiel odpovede. A myslim si aj, ze duch aby ziskal plnu odpoved na svoje otazky, inkarnuje sa nie len do jednej duse, ale do viacerych dusi naraz. Tak isto, kazda z dusi sa inkarnuje do viacerych fyzickych tiel. Z toho potom vyplyva nasa multidimenzionalita a to ze sme multidimenzionalne bytosti, cize ze mnoho bytosti je v skutocnosti len jedna bytost. Ja tu vidim aj analogiu s Bohom, ktoreho cast sa rozdelila na mnoho individualnych bytosti, teda duchov. Ze duchovia maju podobnu schopnost delenia. Duch sa moze inkarnovat do dusi v roznych im prisluchajucich urovniach a dimenziach a tieto duse nemusia ukoncit svoju misiu v rovnaku chvilu, niektore sa mozu vratit spat na uroven ducha, ine mozu este dokoncit svoje poslanie. To iste plati aj pre dusu a jej inkarnovanie do viacerych fyzickych tiel v rovnaku dobu. Tymto procesom sa duch postupne vyvija a tym sa priblizuje k svojej podstate, k Bohu. V urcitom bode svojho vyvoja duch uz nemusi vyuzivat inkarnacny cyklus a vyvija sa inymi sposobmi. Tak to vidim ja.

[AlfaScorpii]

Zdeňku, nemám v úmyslu Tě moc opravovat, sám si vůbec nenárokuji patent na pravdu a mé poznání je stále hodně omezené. Nicméně dovolím si tvrdit, že máš naprostou pravdu :-)
Prosím nezapomínej na to, že vše, co se tu od jiných dočteš je jen jejich úhel pohledu, jejich úroveň poznání, jejich interpretace a stejně tak je tomu i u mě. Nepřebírej nic jako pravdu, jen to ber jako podnět, inspiraci, ale zásadně se řiď vlastním zdravým úsudkem, svými zkušenostmi, svým poznáním, svou intuicí. To , co je pro někoho užitečnou pravdou, může být pro jiného zbytečnost a naopak. Každému dle jeho schopnosti chápání, stupně poznání, úrovně vědomí, hloubky vhledu a schopnosti propojit i zdánlivě protichůdné teze. Doufám, že mi rozumíš. Vidím, že jsi hodně vnímavý člověk, tak aby se z Tebe nestal duchovní cynik, tak jak to u některých zde na NZ pozoruji.

Ad (re)inkarnace: Tak, jak popisuje Kamil inkarnaci, je určitý úhel pohledu na věc. Je nutné si uvědomit, že z našeho pohledu je každý způsob vysvětlující inkarnaci omezující.
Jsme mulitidimenzionální bytosti. Promítáme se do téhle časoprostorové iluze v různých časových a prostorových bodech. Akorát zrovna teď se dokážeme zaměřit jen na jednu jedinou zkušenost a to je tento náš život. Naše projekce můžeme brát jako jiné osoby, ale jejich identity patří také nám. Promítáme se však i do jiných systémů. Naše podstata, nebo duše se skládá z mnoha a mnoha průmětů do různých systémů realit, nejen fyzických. Žádná posloupnost životů neexistuje, poněvadž neexistuje čas. Čas tak, jak jej známe, je jen duševní organizace zkušenosti. V podstatě všechny naše minulé, současné a budoucí životy jsou paralelní. Ale navzájem se ovlivňující. Ve všech hrajeme jinou hru, rozvíjíme odlišné zkušenosti a učíme se hledat nové způsoby. Nicméně veškerá oddělenost je jen iluze. Všechno je iluze, je to symbolismus, s kterým vědomí pracuje jako s hrou. Život je hra a o tom to je :-)
Karma je také název pro něco, co lidé svým omezeným chápáním berou jako příčinu reinkarnace. Myšlenka je energie, která hledá svůj projev. V různých systémech se projevuje různě. Ve fyzické realitě se projevuje se znatelnou setrvačností a proto se i zdá, že může za převtělování, ale karma není nic jiného než naše schopnost tvořit a měnit a schopnost chápat jak a proč konáme. Aneb svými myšlenkami v tomto okamžiku tvoříme svoje „budoucí“, ale zdánlivě nepochopitelně i „minulé“ zkušenosti. Tvoření však neustává na žádné rovině reality, na žádné hladině vědomí. Fyzická realita nám jen dává příležitost naučit se účelně tvořit v určitých podmínkách.
Až si přečteš celého Monroa, hodně Ti to prohloubí pohled na celou inkarnační anabázi.
Je však nutné dodat, že vše je značně individuální. Monroova zkušenost, je jen jeho zkušenost (do jisté míry omezená, i když hodně odhaluje pravou podstatu reality). Neexistují žádná přesná pravidla inkarnací apod. Celý duševní rozvoj (růst) je zcela individuální. Naskýtají se obrovské, nekonečné možnosti rozvoje a každá osobnost má naprostou svobodu volby.

Ad genetika a DNA – celé je to jen pomůcka, nástroj. Teze, že jednotlivé „minulé“ životy, jsou jen uložené zkušenosti našich předků v DNA vychází z předpokladu, že hmota je základ, kdežto duše je jejím projevem. Ve skutečnosti je to přesně opačně. Tzv. hmota je jen projekce, jakoby zkrystalizovaná myšlenka a fyzická realita je jen kolektivní halucinace, egregor, nazvěme si to, jak chceme. Svět není o ničem jiném, než o myšlenkách. Projevená realita je jen projekce našeho nitra včetně našich těl a DNA. A přesto lze říci, že všechny naše „minulé“ životy jsou uložené v DNA…

Ad křesťanské pojetí: Samozřejmě i v rámci křesťanského proudu lze najít spoustu pojetí inkarnace, některá jsou hodně zavádějící, až nepřátelská k inkarnaci a některá jsou pravdě blízko. Esoterní proudy v křesťanství (např. anthroposofové) mají na inkarnaci jistě podstatně vyspělejší názor, než katolická církev.

K té dokonalosti – ano,v podstatě by ses nudil :-) To je trochu podobné, jako křesťanská teze ráje. V okamžiku dosažení dokonalosti už není možný žádný další rozvoj, ustala by tvořivost. Ale tvořivost je podstata všeho bytí. Všechno Bytí naráz a donekonečna vytváří samo sebe. Nekonečná tvořivost je hybatelem všeho. Jaký smysl by měla dokonalost (tedy dokončenost)? Konec je zase jen pojem vycházející z iluze času.

To, co jsem napsal, je podle mého stavu poznání, ale je možné, že za nějaký čas, až se zase posunu, napsal bych to jinak. Ale třeba Ti to k něčemu bude :-)

[Ivanka adminka]

AlfaScorpii: píšeš, že "z předpokladu, že hmota je základ, kdežto duše je jejím projevem. Ve skutečnosti je to přesně opačně." - jak, jako "ve skutečnosti"? Kde jsi vzal podklady pro tento axiom? Nebo aspoň proč si to myslíš, co tě přesvědčilo, že to tak je?

[Zdeněk Kopřiva]

Pro Alfa Scorpii: Díky moc, že jsi si našel čas a napsal svůj pohled na věc. Velmi si toho vážím. Určitě to může pomoct nejenom mně, ale i ostatním kteří hledají odpovědi na určité otázky a to tím, že je to viděné z tolika úhlů pohledu. Samozřejmě, že když jsem psal ten článek, byl jsem při něm ovlivňován vším tím, čím se má mysl nabalila od narození do tohoto dne. Tedy různými ismami, mou představou jak by to mohlo být anebo nemuselo a zároveň i něčím intuitivním, co je uložené v hloubi nás. Tento článek jsem psal s vědomím, že může být naprosto nepravdivý anebo, že se může mýlit v mnoha aspektech a přesto jsem ho napsal, protože jsem chtěl vidět vaše pohledy na danou věc. Všechno se mění. Dokonce i to, co momentálně považuju za pravdu se za malou chvíli může zřítit jak domeček z karet a já s tím počítám. Přiznám se, že vlastně většinu času se už nezabývám filozofováním, protože jsem už dávno pochopil, že to nikam nevede a že to zůstává jen v oblasti mysli. A tam může být tolik světů, kolik si jich jen vytvoříme. Proto mám raději zahradu ticha. Bylo to právě toto místo, kde jsem několikrát zažil krásu, hloubku, radost, čistotu i blaženost a nakonec živé prázdno. Bylo to místo, kde jasmín voní a hlavičky konvalinek se chechtají. Když zůstávám v mysli, cítím se být ohraničeným. Možná vůbec nezáleží na tom, jestli je reinkarnace skutečností nebo ne. Možná bychom to všechno měli vyhodit ze své mysli jako nepotřebné smetí a zůstat tiší. Možná by jsme se měli vzdát samotné pravdy. Možná, že právě toto je to co musíme udělat. Mnozí z nás jsou ve svém hledání velmi upřímní, ale jejich touha po pravdě je tak veliká, že je jim to jen na překážku. Proto můj další článek už bude vycházet z toho ticha a ne z mysli:-)

[AlfaScorpii]

Jo Ivanko, to by byla dlouhá odpověď. Nicméně, když to tak shrnu, jednak od jedinců, kteří mají hluboký vhled do podstaty reality ať už svojí vlastní zkušeností výrazně přesahující materiální systém, nebo díky získání informací ze zdrojů mimo tuto realitu, jednak vlastní logickou dedukcí a schopností si propojit nejrůznější nitky vedoucí tu z teoretické fyziky, tu z metafyziky, či duchovních zdrojů z nejrůznějších stran, z vlastní intuice a z pouhého pozorování fyzické reality.
Nemusí člověk zůstat jen u těch esoterických zdrojů, stačí se začíst do nějaké knížky o kvantové fyzice a nejnovějších fyzikálních teorií a člověk začíná také chápat, že s tím fyzikálním světem je to trochu jinak, než jak si původně myslel. A to fyzika stále o podstatě reality neví prakticky nic. Například jeden z nejzajímavějších závěrů z kvantové fyziky zní "Výsledek pokusu závisí na samotném pozorovateli.“ Čili člověk svým pozorováním může změnit pravděpodobnost dějů v okolním fyzickém světě. Což už v 30.letech formuloval John Von Neumann. A od té doby se poznatky kvantové fyziky posunuly ještě k neuvěřitelnějším závěrům (aspoň pro vědce odkojené klasickou Newtonovskou fyzikou). Schválně zabrušuji do exaktní vědy, protože vidím, že je to pro Tebe schůdnější důkaz, než čistě z esoterických zdrojů. Vědecký způsob zkoumání reality je ale ten nejzdlouhavější a nejkrkolomnější. I přes to, že jsem byl vychován ve vědeckém prostředí, zcela jsem od vědeckého poznávání odsunul pozornost. Ale i věda jednou dojde k poznání, že myšlenka formuje hmotu.

Jeden velice známý příklad za všechny - znáš jistě tvrzení „Věř a víra Tvá tě uzdraví“. Placebo efekt je přesně o tomto. Myslíš, že kdyby duše byla jen projev hmoty, mohla by pouhou vírou zpětně hmotu (své tělo) ovlivňovat? Když věříš, že se uzdravíš, uzdravíš se. A Dokonce i u zdánlivě nevyléčitelných lidí. Je o tom soustu knih i od renomovaných doktorů, které tyhle „zázraky“ viděli na vlastní oči. A na druhou stranu, i když budeš brát ty nejdražší léky, ale budeš přesvědčená, že stejně umřeš, umřeš. Každý lék je v podstatě jen berlička pro Tvou psychiku. A to jen ten nejbanálnější příklad o tom, že síla psychiky, tedy síla tvých myšlenek, tvé víry (víra není nic jiného, než neustále opakovaná myšlenka) je tím nejdůležitějším faktorem ve fyzické realitě. Svět jen odráží to, čemu nejvíc věříš.

Proč si myslíš, že karatisté přerazí několik betonových bloků, kdežto obyčejný člověk by si přelámal kosti v ruce? Že by karatisté měli tak pevné kosti? Kdepak, oni mají jen tak vytrénovanou mysl, že zcela pevně věří, že to dokáží. Samozřejmě je to podepřeno jakýmsi symbolismem, čili určitým způsobem chvatů. Opět berličkou pro mysl.

Kdo nechce vnímat, nevnímá, kdo je však otevřen, stačí mu jen naťuknout a dovtípí se. Nepotřebuje kupu důkazů, kterým stejně ostatní většinou neuvěří, dokud se o tom nepřesvědčí z vlastní zkušenosti.

[AlfaScorpii]

Zdeňku, to chápu, každý píše na základě svého poznání a samozřejmě často pod vlivem myšlenkových systémů jiných. Nojo, já jsem se do žádných ismů nikdy nepouštěl, nikdy mě nelákaly, naopak jsem si od nich držel odstup. A když jsem se o ně začal zajímat, tak ne proto, abych v nich našel pravdu, ale proto, abych si ověřil, nakolik jsou pravdě blízko, či daleko. Tím jsem nebyl zdeformován jejich dogmatikou a měl jsem čistý stůl na přijímání skutečné pravdy. Nicméně musím říct, že jsem se ani nebránil moudrosti, která v nich je obsažena a je nesporně fakt, že mohou člověka inspirovat. Všechno je užitečné, když se to dobře použije.

Vždycky je problém, když člověk nejdřív propadne nějakému ismu a pak, jestliže se otevře, většinou bolestivě poznává, že pravda je někde jinde, většinou mnohem prostší a mnohem méně omezenější, než si dokázali připustit. Jeho pečlivě vybudovaný názorový systém se postaví zcela na hlavu a zjistí, že život zasvětil klamu.

Ano, souhlasím s Tebou, že vlastně nezáleží na tom, jestli je inkarnace skutečnost, nebo iluze. Jedinou skutečnou překážkou v poznání pravdy jsou jen naše představy. Představy o inkarnaci, o Bohu, o duchovním růstu, o realitě, o čemkoliv. Každá představa poznání jen omezuje a pravda přitom uniká…
Mysl je velký konstruktér filosofií, věrouk, doktrín, teorií, vědeckých systémů a jiných náhražek, ale tím klame jen sama sebe. Ale ona je tak ráda klamána.
Zůstaň u ticha, to je to jediné, co promlouvá skutečností :-)

Jojo, někteří tak touží tu pravdu nalézt, až pro samé hledání si nevšimnou, že ji mají přímo „pod nosem“. A často se stává, že ten, co urputně hledá, snaží se usilovně duchovně růst, neustále se přibližovat k Bohu a myslí si, že je ze všech nejdál, nakonec zjistí, že ho všichni ostatní předběhli a přitom ani o nic neusilovali a nic nehledali.
Zřejmě až přestanete pro sebe chtít jakoukoliv pravdu, spásu, osvícení atd., pak teprve prozřeme.