Chci se s vámi podělit o jeden zážitek.
Jednoho večera jsem si vyjel na hory. Začíná troubění jelenů. Dojel jsem na jedno ze svých oblíbených míst a viděl v šeru v dáli na louce stádo jelenů. Chtěl jsem se k nim přiblížit co nejblíže. Vál příznivý vítr a šero mě pekně ukrývalo. Poprvé jsem se zastavil 300 m před nimi, pak 200 a nakonec 100. Dál jsem již nešel, připadlo mi hloupé je rušit v tom jejich klidu. Sedl jsem si do trávy a pokoušel se na ně spojit. Šly na mě lovecké chouty a tak jsem to začal rozebírat.
Vzpoměl jsem si také na příhodu co mi vyprávěl táta.
Soused na chatě zbohatl, kouil si terénní vůz a jezdil střílet zvěř. Soused to tátovi líčil v barvách. Tátu zasáhl jeden příběh, který mi vyprávěl.
Soused na posedu čekal. Přišla srna a soused ji zaměřil. Chvíli jí sledoval a tu uviděl srnce jak se naparuje a balí jí. Soused zaměřil na něj a napálil mu to rovnou do hlavy. Ten se zkácel. Otce tato příhoda velmi ranila, jak soused zabil zvíře, projevující lásku.
Jeleni vyslyšeli tento příběh a odpověděli mi po jejich.
Ten srnec věděl, že ten večer chce soused odejít s úlovkem. Srnec se obětoval za srnu. Obětoval se pro ní v lásce. Tu lásku jí projevoval i ve chvíli smrti. Ona byla s ním. Ona nesla jeho potomka. On zahynul ve chvíli největšího štěstí a lásky. Byla to krásná smrt. Kdo by si nepřál takto zemřít. A k tomu ještě rychle?
To mi dalo nový pohled na svět zvířat. Miluji také ptáky, jak projevují svoji svobodu a vždy když je slyším, tak mě přivolají do přítomného okamžiku…. s nimi.
JnK
Témata:
Zaslat link
Je třeba býti členem Nova Zeme, abyste mohli přidávat komentáře!
Zaregistrovat se nebo přihlásit do této sítě