NÁCVIK EVAKUACE a PŘEVIBROVÁNÍ SE ZEMÍ

[♥ ARNAP ♥]

1608. Nácvik evakuace. (Přijala Dáša R.) 21.5.2002. 12:00-12:21 hodin.

Místo: Ústí nad Labem.

Nad ránem se mi zdál živý sen, já věřím, že to nebyl sen, ale skutečnost, nebo instruktáž, protože jsem si z něj odnášela naprosto jasné tělesné pocity, které několik dní přetrvávaly.

Byla jsem v Ústí (bydliště) u starého mostu, když se náhle setmělo. Na nebi se objevily hvězdy a některé začaly tančit (sen o „tančících hvězdách“ jsem už jednou měla, možná jej také vylíčím).

Nejprve se oblohou začaly pohybovat rychle světelné tečky, sem a tam. Na nebi se zároveň odehrávalo „tančení“ hvězdičky – vykreslovaly různé veselé obrazce, srdíčka, barevné fontány, ptáčky.

Celé hvězdné nebe jakoby se dalo do pohybu. Úžasná podívaná. Někteří lidé jen koukali, jiní utíkali zděšeně pryč, jiní si lehali na zem.

Vesmírné tečky se zatím přiblížily natolik, že bylo rozeznat jejich tvary. Jeden tvar byl jako elipsa s useknutými konci. Pohyboval se různými směry a po celém „těle“ měl otvory štěrbinovitého tvaru,
kterými z lodi proudil vzduch, proud vzduchu ze štěrbin byl viditelný. Těleso se
pohybovalo podle toho, z jaké nebo z jakých štěrbin vypouštělo vzduch.

Těleso bylo celé šedostříbřité a pohybovalo se velice rychle, ne však naprosto dokonale, prolétávalo i úzkými prostory.

Další těleso vypadalo jako rotující bumerang, ale při zpomalení byla vidět 3 ramena po 120 °, která byla na konci značně 120 ° zalomená.

Všechny zalomeniny šly jedním směrem. Těleso bylo tmavomodře až do černa (kovově modrá) a rychle rotovalo.

Tělesa létala těsně nad zemi a jakoby hledala lidi a mapovala terén. (Tělesa o rozměrech 4 x 1,5 m). Stříbrné plavidlo na mne působilo jako průzkumník dávající informace, kde jsou ještě lidé. Tmavé na mne
působilo chaoticky a vysílalo cosi.

Všechno bylo v pohybu – tělesa i lidé. Lidé jakoby popoháněni pohybujícími se plavidly chodí, nebo během se přemísťovali na volná prostranství.

Mnoho lidí se pak vzneslo vzhůru. Já také. Byl to nevšední zážitek, proud vzduchu jakoby mne jemně uchopil (nasál) a nesl vzhůru (asi jako vysavač papír).

Voda v Labi najednou zmizela. Viděla jsem prázdné koryto řeky.

Proud vzduchu mne unášel, byl velice příjemný, asi jako když vystrčíte ruku k ochlazení z okna ne příliš rychle jedoucího auta.

Proud vzduchu nejprve směřoval pouze vzhůru, pak jsem si všimla, že je nad námi několik obrovských lodí (měděné barvy), které mají ze spodu otevřené dveře. Dveře byly zasouvací obdélníkového tvaru se
zaoblenými rohy.

Na chvíli jsem zavřela oči, trochu jsem se začala bát, ale pak jsem si řekla: „dívej se, asi máš, není se čeho bát, Ježíš a Aštar je s tebou“ (pořád jsem si v duchu opakovala jejich jména).

Najednou se proud vzduchu začal jakoby ohýbat a měnit směr. Někteří lidé pokračovali rovně, někteří se odklonili doleva a já doprava. Pokračovala jsem do lodi vpravo. Cítila jsem se bezpečně a přesně
směrovaná, čím blíž jsem byla lodi, tím mi bylo lépe. Těsně pod lodí (viděla
jsem, jak pod ní podplouvám) jsem se jakoby mávnutím proutku probudila.

Obvykle vstávám mezi 7 až 8 hodinou a teď bylo 5:30. Já jsem se však cítila vyspaná a plná energie.

Byl to KRÁSNÝ zážitek (kromě zmatku na zemi, ale ten byl jakoby potlačen, tedy vnímání mnou bylo jakoby potlačeno). Za ten krásný pocit moc DĚKUJI. Dáša.

1740. Nácvik přirozeného převibrování s planetou Zemí. (Přijal David B.) 16.3.2003.

Místo: Žatecko.

Poznámka zpracovatele: Upozorňuji, že to je pro některé z lidí jedna z variant převibrování do vyšší – 5. dimenze, která může proběhnout u toho či jiného člověka, ale ne u každého a nemusí to
být ve stejný čas. Již nyní někteří převibrovali, např. „ztracený“ chlapec
z Jižních Čech, ale o lidech a o procesu se z médií nedozvíte nic. Mnozí
lidé mají ve svém negativním stavu tendence i tyto naše informace generalizovat a
dogmatizovat, že jen to a to se stane či může stát, což je naprostý omyl. Fyzické
tělo dále žije, neodhmotňuje se se zcela (neboť v něm jsou stále zatížené
geny – cca 10 – 20 %), a při převibrování pomáhají Vesmírní lidé, mj. jej
mohou přemístit na jiné místo v 5. dimezi ke komunitě, kde má dosavadní vztahy,
tedy nemusí převibrovat na odpovídající místo 3. – 5. dimenze. Dimeze – reality
- jsou v sobě, na identickém místě, jsou v nich jen odlišné vibrace látky
a energií.

„Zdál se mi sen, ve kterém jsem velmi intenzivně „prožil“ přirozenou variantu převibrování se Zemi. Zřetelně jsem vnímal, jak jsem šel ještě zde ve 3. dimenzi na nějaké místo kdesi
v přírodě, zřejmě to byl dimenzionální prostup a zde se mi podařilo
převibrovat do dimenze páté, kde byly úplně jiné barvy přírody, oblohy a všeho
kolem. Vše bylo nepopsatelně krásné, daleko sytější a nesmírně harmonické. Vím,
že jsem tam byl s Ivem a dalšími lidmi, ale ty si moc nepamatuji. V této
nové realitě (Nové Země) jsme byli postupně všichni ubytováni v nějakých
domech či bytech, které mi připomínaly trochu zdejší bydlení, alespoň pro
začátek. Jednalo se zřejmě o stavby ze 3. dimenze planety Země, které nebyly
zatíženy negativními energiemi, a tak převibrovaly také s planetou Zemí.

Pamatuji se, že v této nově vznikající společnosti bylo nutné nejprve „příchozí“ lidi ubytovat a začít řešit jejich zabezpečení nutnými prostředky a potřebami nutnými pro jejich přežití. Začaly
tak vznikat jakési místní výbory podobné zdejším, ale fungující na zcela jiných
principech, tedy duchovních. (Trochu to připomínalo humanitární organizace, kde se
lidem dává bezplatně vše nutné a potřebné). Tato nově vznikající infrastruktura
se postupně rozrůstala velmi rychle ku prospěchu Nového lidstva.

Vím, že jsem tam byl ubytován spolu se svou celou rodinou, tzn. ženou a našimi dvěma dětmi, protože si uvědomuji, že jsem se zřejmě k večeru své ženy ptal, zda-li děti spí a ona odpověděla ano. Bylo to
dvoupatrové obydlí a ložnice byla nahoře. Pak jsem se díval z oken nebo balkonu
na tento Nový svět a viděl jsem, jak přicházejí či se objevují další a další
krásní lidé, kteří opouštěli realitu ve 3. dimenzi a zde v 5. dimenzi jsem na ně
mával a oni na mne také, bylo to velmi krásné, harmonické a já cítil velikou radost
z toho všeho, že už to máme vše za sebou, a i z těch krásných
láskyplných lidiček. Všude byla cítit už jen láska a veliká neskrývaná radost.

Co se týká termínu či přibližného času, kdy se toto událo (stane se), tak se toto stalo velmi brzy, poněvadž ve svém domě ve 3. dimenzi jsem zanechal rozdělanou práci světelnou, kterou skutečně takto mám, a tam
(v 5. dimenzi) jsem si vzpomněl a zároveň trochu pocítil lítost, že jsem toto už
nestihl dodělat.“

[Adrianna]

Zdravím a reaguji na příspěvěk. Nepatřím mezi příznivnce Aštara apod. Mám na spoustu jeho úhlů pohledu poměrně jiný názor.
Myslím, že převibrování bude probíhat více způsoby, každý člověk je trošinku jiný, takže i "metody přechodu" budou různé. Myslím si, je to pouze můj názor, že lidé, kteří na sobě duchovně soustavně pracují, nebudou potřebovat kosmické lodě, půjde to úplně odlišným způsobem. A ten přechod nebude přesně ve stejný den , ve stejnou hodinu pro všechny lidi. Někteří se již mění nyní a myslím, že je jich více, než si myslíme. Ta proměna jde pomalu, po částech, aby si na to naše fyzické tělo mohlo lépe zvyknout.
Přesto vím, že nám budou pomáhat i jiné vesmírné civilizace. Také jsem měla sen, který to potvrzuje.
Já jsem viděla v mém snu, že jsme se účastnili nějaké besídky, nějakého vystoupení. Já jsem se dívala na účinkující, a nikdo z nás uvnitř ani nepostřehl, že to již "začalo" Ze sálu sice postupně mizeli lidé, ale mě to nějak zvlášť nezajímalo. Já se věnovala vystoupení a rozdávaly se tam zadarmo nějaké dárky. Já jsem čekala na ten dárek. No a když jsem si uvědomila, co se vlastně děje, bylo jakoby pozdě. Přišli ke mně nějací lidé, kteří mi jen sdělili - telepaticky, věděli přesně kdo jsem, proč již nejsem tam..... kde jsem měla být. Že jsem byla vybrána mezi prvními, že všechno, co jsem potřebovala mít k přemístění jsem měla již dávno, ale nechápou, jak jsem to mohla zmeškat. Pak ten jeden mě řekl, že mě musí někam dostat, že mě tam potřebují a tak že mě "převedou" jiným způsobem. Vzali mě k nějakému prosklenému výtahu. No výtah asi není to správné slovo. Ten "výtah" fungoval tak, že celá Země byla propojená těmito výtahy, zmáčkla se cílová stanice, ale ten výtah vyjel nad město, pak se zmáčkla cílová stanice a rychlostí myšlenky nás ten "výtah" přenesl na druhou část planety. Bylo to podobně zařízené jako stanice metra, jen s tím rozdílem, že ten výtah mohl jezdit nejen nahoru, dolů, ale všemi směry, vodorovně, šikmo. Zajímavé bylo, že ty výtahy´byly nevidi´telné, lidé nás neviděli, i když jsme prolétali kolem nich. Ti moji průvodci mi řekli, že ty výtahy jsou tu již hodně dlouho, a jen minimum "vyvolených" o nich vědělo, sloužili pouze pozorovatelům na rychlé přesuny.
Dopravili mě do nějaké "základny", kde mě další průvodci ještě asi se třemi lidmi měli dopravit dále. Pak nastal nějaký problém, něco se nezdařilo a já zůstala jako jediný člověk s jedním s průvodců. On měl jiné úkoly , ale pořád říkal něco o tom, že je moc důležité zrovna mě někam převibrovat. Nechápala jsem , proč zrovna já, ale nebyl čas se ptát. Pak mě nějakým "starým zapomenutým" výtahem poslal na orbitu Země. Byl to hodně starý "výtah" ze 40 let, ale bezpečně mě dopravil na vesmírnou stanici nad Zemí. Byla to rozsáhlá stanice, s mnoha přístroji, monitory, na celé stanici bylo asi jen 5 "lidí", kteří pozorovali a porovnávali vzorky ze Země, viděli tam celou Zemi , snad tisíce monitorů, každý sledoval něco jiného, hodnotil, porovnával, dělal statistické výpočty. Když mě tam "objevili", byli hodně vyjevení, co tam dělám, neměla jsem tam být. Navíc, v některých částech Země byly povodně, někde přírodní katastrofy, vše se tam sledovalo a třídily se informace. Počítače s monitory , obrazy trojrozměrné, vypadalo to, jako by tam byla poskládaná celá Země po částech v každém z těch monitorů.
Radili se, co se mnou, jelikož tam neměli pro mě naši stravu, s lidmi na stanici nikdo nepočítal. A pak mi dali na výběr, že mohu jít do paralelního vesmíru, případně za několik hodin že mě mohou vrátit nazpět na Zemi.
Řekli mě, že ale musím vědět, že Země se jakoby vrátí nazpět jakoby na počátek, lidé budou žít podobně jako žijí dnes některé domorodé kmeny nebo že mi doporučují změnu - mohla jsem si vybrat na přesídlení - několik planet s podobnými podmínkami jako na Zemi, kde byla část lidí již přesídlena.
Já se vrátila na Zem, kde jel vůz, taženy koňmi a byli tam lidé - bylo to podobné, jako když lidé putovali na Západ, osídlovat zemi Indiánů. Cestou jsme zastavili ve svatyni, kde byl kněžka, kolem krku měla obročeného hada , každého nádherně přivítala, položila mu ruku na hlavu a říkala proroctví na dalších 150 let.....
Když přišla řada na mě, tak jsem se "bála" co mi řekne. Věděla jsem, že jsem svou vinou zmeškala mnoho důležitých věcí a vyčítala jsem si to. Dala mi ruku na hlavu, jakoby mi žehnala, zaplavila mě síla obrovské lásky, přivítala mě slovy,již na tebe čekám, správně jsi se rozhodla...... a začala mi říkat můj osud. Začala mým dětstvím, pokračovala..... jen tu budoucnost jsem neslyšela nebo si nezapamatovala, jako by mi to někdo v mozku vymazal. Prostě celý sen si dobře pamatuji, ale budoucnost......ne....
Podotýkám , šlo jen o sen..... Přesto v něm já vidím velkou symboliku. A to,abychom pro věci přízemní, materiální nezmeškali svou příležitost i když u mě to nakonec dopadlo tak, jak mělo.....
Tento sen byl nádherně barevný, jakobych byla účastníkem nějakého filmu..... Občas, když mívám barevné sny, vždy vím, že jsou důležité, tak trošku vizionářské a většinou část z nich se vyplní. Tak nevímm.....

[Adrianna]

Já jsem pak také přemýšlela, jestli jsem to někde v nějakém filmu neviděla, ale určitě ne. Já ten "výtah" prostě jen nedokážu dost dobře popsat. Navíc, když jsem se probouzela a byla v alfe, tak jsem si uvědomila, že mě hodně překvapila ta samozdřejmost, s jakou mi sdělili, že to tu již máme a hodně dlouho a že nic vůbec netušíme. My jsme plynuli nějak jakoby červí dírou, ale cestou, i´když trvala opravdu mžik se nám objevovaly důležité body, kde jsme se nacházeli, viděla jsem i lidi, kteří nás vůbec nevnímali.....Jakobychom měli ve výtahu éterická těla. Já na technické detaily nejsem, ale cestování bylo naprosto plynulé a příjemné.
Nevím proč, ale napadla mi ještě myšlenka, že jsme takto "normálně cestovali v Atlantidě".Možná jsi tam někdy také byl a proto ti to připadá tak známé. K Atlantidě jsem měla vždy tak nějak hodně blízko a k delfínům.Jakobych k obojímu patřila.....můj skutečný domov

[Tree]

Čtu a přestože jsem nic takového nezažila ani ve snu, podivně s vámi souzním, cítím propojení. Hm..

[♥ ARNAP ♥]

Já snad připojím jen to že v našich snech jsou pouze střípky pravd jelikož jsme ovládáni pseudotvůrci a zlými duchy tak naše zážitky z výletů na lodě a do astrálních světů jsou po probuzení okamžitě zprzněny a překrouceny, jen zřídka jsou naše noční výlety v paměti uchovány a to vždy jako odměna za plnění světelného poslání pro lidi.

[Karolína P.]

Skleněný výtah,který jezdí po pěkném kuse světa(Wili Vonka neměl problém doletět,třeba i do cizího domu)je v Karlíkovi a továrně na čokoládu :)

[Filip]

Wili Vonka a jeho továreň!:))) dobrý!!

[Adrianna]

Tak to jsem neviděla, budu si muset doplnit mezery ve vzdělání. Všichni ale znají všechno a to je dobře.