NIKDY NENÍ TAK ZLE, ABY NEMOHLO BÝT JEŠTĚ HŮŘ

[abundancia]

- Tak jak se máš, kamaráde? už jsem tě dlouho neviděl.
- Ále, jak... Jako každý normální člověk, stojí to za h....!
- Tak si to tak neber!
- Jsem optimista. Říkám si, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. To je snad jediné pozitivum v mém životě...
Tento rozhovor jsem mimoděk zaslechla na ulici. Nešlo mi do hlavy, jak takový výrok může být pozitivní. Lépe řečeno, jak někdo právě toto může považovat za pozitivum.
Slýchám to často. Můj dospělý syn přesně toto nedávno tvrdil a byl přesvědčen, že je to pozitivní věta. Protože momentálně přece není nejhůř... Já v tom opravdu nic pozitivního nevidím.
V první části jsou hned tři negativa. "Nikdy", "není" a "zle". Jak si s něčím takovým může mozek poradit? Takovýmto výrokem si lidé soustavně programují své podvědomí na to, aby se měli zle. Chudák podvědomí! Jak si s tím má poradit? Příkazy plní svědomitě - vždyť se ten človíček chce mít zle - tak proč je pořád nespokojený?!
Druhá část výroku "...aby nemohlo být ještě hůře" sytí podvědomí člověka příkazem: "Jak dnes, tak v budoucnu se chci mít zle, ba stále hůře." Podvědomí program člověka, který s oblibou používá zmíněné rčení je tedy takovýto: nespokojenost, smůla, neštěstí, nedostatek...
Přátelé, přemýšlejte o každém slovu, které pošlete do světa a o každé myšlence, která se ve vaší hlavě zrodí. Jak myslíte, co mluvíte, takový je váš život. Každé vyřčené slovo je potvrzením toho, co chcete a jaký život chcete žít. Proto vám radím: nahraďte tuto skrz-naskrz negativní větu jinou, pozitivnější. Třeba: "VŽDY JE TAK DOBŘE, ABY MOHLO BÝT JEŠTĚ LÉPE."
Když se vás kdokoli zeptá, jak se máte, odpovídejte vždy pozitivně. Podobné "lahůdky" jako: "...je to furt horší..." a "...nestojí to za moc..." úplně vypusťte ze svého slovníku. Místo toho odpovídejte:
- Každým dnem lépe!
- Je to stále lepší!
- Daří se mi skvěle!
TAK AŤ SE VÁM VŠEM DAŘÍ KAŽDÝ DEN SKVĚLE A STÁLE LÉPE.

[Svaty]

Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo touží mít víc
"Kdo má málo, tomu bude ubráno, kdo má hodně, tomu bude přidáno..." to je z Bible, že? A jak si to vysvětlit? Tedy pokud si troufnu vysvětlovat bibli... ale bez ohledu na to: myšlenky jsou tvůrčí, slova jsou produktivní, mají sílu "se naplňovat", takže kdo říká, že má málo, bude mít "málo", čili stále méně... a naopak, to je manifestace slova.
A spravedlnost :-) to je tedy téma, ano, kde je? V knize Klíč k tajemství dokonalosti autorek Kuňové a Přádové z nakl. Avenna (viz jejich web stejného jména) se místo spravedlnosti, jako čistě lidského výtvoru, zavádí pojem "spravedlivost" a myslí se tím ony boží mlýny, příčinnost, důsledky svobodné vůle atd. ale rozhodně něco velmi konkrétního - obsáhlé téma, stojí za přečtení. Myslím, že naše spravedlnost je docela prázdný pojem, který jsem si zavedli, když jsme se odloučili od vědomí svého původu a tedy od vědomí existence spravedlivosti. Museli jsme zavést něco svého. A tak od té doby vykonáváme nespravedlivou spravedlnost, namísto abychom se spolehli na spravedlivost a nesoudili, natož vykonávali rozsudky. Dnes to ovšem zní absurdně. jak by to tady vypadalo, že? A tak je to součástí našeho umělého, syntetického světa, který nejsme schopni vyregulovat. Proto je asi nutná transformace, odpuštění, tlustá čára, nové podmínky a zřejmě nějaká forma výběrového řízení:-)).
Kromě toho, Mokino, jak si můžeme být jistí tím, že lidé, kteří mají "víc" a "mají se líp" jsou šťastní? Každý najde svého Mistra se říká a tak ten, kdo má dost, potká někoho, kdo má víc... Bavíme se o hmotných statcích, samozřejmě, ale k životu patří další věci a ty se koupit nedají.
Takže po tomto dlouhém nočním příhovoru bych řekl toto -co jsem mohl říct na začátku :-)) že šťastný, spokojený a dobře se má ten, kdo se vědomě rozhodl takto "se mít", takto se cítit. Není to o aktuálním množství majetku - ten bude takovému člověku "přidán".

[Tree]

Nikdy jsem nebyla spokojenější než teď, kdy si stále víc uvědomuji, jak málo potřebuji ke štěstí, tedy k životu. Hmotnými statky rozhodně neoplývám, neboť nikdy nebyly předmětem mého zájmu. Dlouho jsem si naivně myslela, že k mé škodě. Opak je pravdou. Kdo nic nemá, nemá na čem lpět a cítí se mnohem svobodněji. Když vidím, co všechno dělají lidé pro to, aby zabezpečili svůj majetek, zůstává mi rozum stát.

[Svaty]

OK, projdeme tu spravedlnost jinde, ale ještě k tomu pocitu štěstí a spokojenosti.
Já vím, že tě svými texty moc nešetřím, ani jiné jinde, v důsledku ani sebe, ALE :-) budu a musím v tom trendu pokračovat, protože vím ze své zkušenosti, že jakékoli úhyby k ničemu nevedou...takže k věci:
když je člověk na dně, má v podstatě dvě cesty, jak se z toho dostat - tu všeobecně známou cestu různých manipulací ve hmotě, tedy z pohledu toho dotyčného hledání pomoci ve vnějším prostředí, to děláme všichni, stále a se střídavými, ale málokdy dlouhodobými dobrými výsledky, bývá to vytloukání klínu klínem, je to něco za něco (!) a dříve jsme ani jinou cestu neznali. Pak je druhá možnost, která spočívá v obrácení své pozornosti do sebe, do svého nitra, v poznání své podstaty a v poznání vesmírných nebo božích zákonů, kterými se řídí náš svět ať chceme, či nikoli. To je to, co se od nás nyní chce, to je ta cesta vzestupu. To je na dlouhé povídání. Ale prakticky to znamená, že to, co (si) myslíme, pocity, které prožíváme, čili TO, ČEMU VĚNUJEME POZORNOST je přesně to, co nás čeká v blízké i vzdálenější budoucnosti, TO VYTVÁŘÍME. A zase: AŤ CHCEME, ČI NECHCEME. To je prostě jeden ze zákonů života a platí důsledně a bez výjimek.
Někdy se můžeme dostat do situace, kdy už "nic nemáme", nic, z čeho bychom mohli být alespoň trochu šťastní. TOTO TVRZENÍ NENÍ PRAVDIVÉ. Kdyby bylo, znamenalo by to bezvýchodnou situaci a náš konec (není čemu věnovat pozitivní pozornost). Ale dokud žijeme, nemáme už třeba opravdu vůbec nic, ale jsme schopni elementárního života a jakžtakž při zdravém rozumu, tak tyto naprosto základní hodnoty jsou právě tím, z čeho musíme vyjít, z čeho (BEZ OHLEDU NA OSTATNÍ!!!) máme být, když ne šťastní, tak alespoň spokojení, protože to stačí k tomu abychom mohli nastartovat další smysluplnou cestu. Protože k nastoupení této cesty potřebujeme jen sami sebe, své skálopevné, tedy nezpochybnitelné rozhodnutí, že nám už nestačí to, co nás do této situace přivedlo. Že z této situace se nehodláme vrátit tam, odkud jsme přišli a že s pomocí našeho vědomí (jiného, lepšího vědomí, než bylo to předtím...) o tom, že jsme součásti velkého celku a můžeme se spolehnout na jeho pomoc - která samozřejmě pak přijde přes naše hmotné, lidské okolí, ale její zdroj není v našem okolí, bude i nám pomoženo... to je duchovní cesta - spolehnout se na duchovní sféru, ze které jsme vyšli. A prvním krokem není prosba o pomoc, ale VYJÁDŘENÍ VDĚČNOSTI, že v této naší vážné situaci jsme v sobě našli víru, či dokonce jsme si toto uvědomili a už to víme, že vidíme to "světlo na konci tunelu" a naprosto spoléháme na tuto pomoc - pochybnosti nás vrátí zpět, do náruče minulosti. Míra, s jako se nám podaří ovládnout své nepříjemné emoce a černé myšlenky, srovnávání sebe s okolím... přímo určuje rychlost a míru pomoci, které se nám dostane. Modlitba, jakákoli, nejlépe spontánní, vyjadřující naši víru, či dokonce nové vědomí, a vděčnost za tuto změnu v modlitbě vyjádřená věci velmi pomůže... Vesmír - bůh - duše - ví přesně, co nyní nejvíc potřebujme. A to s pokorou přijměme.
Toto je ten proces, který musíme udělat sami, to je to odražení se ode dna - a pak přijde pomoc z vnějšku.
A proč být na dně a přitom šťastný? Protože taková krize, pokud ji pochopíme a uchopíme jako příležitost ke změně, k níž bychom jinak nedospěli, je v důsledku požehnáním...
Bůh navazuje přetrženou nitku mezi ním a námi, se říká :-)

[Svaty]

... ale my mu musíme podat ten náš konec :-))

[Ilumauir Kamil]

včera jsem dostal 13 plat, čili dvojnásobek toho, co normálně, jupíííí a tak je skvělá představa, že může být i lépe. Díky, díky, díky...

[Renča]

ano cítím to jak píše Svatý... dostávám právě ty lekce, kdy se učím žít s tím , že nevím co bude zítra.netuším jestli tohle je mé dno, jen prostě nic nevím. Nevím co bude zítra jen se upínám na důvěru v sama v sobě, že je všechno tak jak má být.Vím ,že štěstí a dostatek je v maličkostech. Dneska jsem jedla, mám si kam lehnoout, děti mám zdravé. Je mi teplo a můžu mít zapnutý počítač.
no a co, že jsem přišla po 20 letech o práci, je to v pořádku. Mám tím víc času sama na sebe a divím se, jak to v klídku beru.
Teda... musela jsem se k tomu dopracovat a bolelo to. Cesta je dlouhá a klikatá.. Učím se přijímát to co je,učím se plně důvěřovat, že je všechno v pořádku. Někdy upadnu, ale nevzdávám to. Žiju, dýchám, tluče mi srdce tak jen samo od sebe. Život je prostě kráááásný zázrak.
Asi mmomentálně trpím euforii ........ Je mijen tak fajn..

[Svaty]

ať ti ta euforie vydrží, Renčo :-)

[Svaty]

Jo, Aleši, máš pravdu, je to tak, já to vím, ale dovolil jsem si velmi účelově to použít, nějak mi to přišlo do textu a zavedl jsem to jinam. Je jasné, že Ježíšova slova byly metafory, vždy mluvil symbolicky, tedy alespoň ve vybraných citátech. Jsem rád, že jsi to uvedl na pravou míru, takto je to zavádějící. Díky.