Proč věřím v reinkarnaci a zákon karmy?

[Zdeněk Kopřiva]

Na začátek tohoto článku bych si dovolil definovat slovo reinkarnace a karma, protože jsou tato dvě slova významově mnohdy nesprávně chápána a opakovaně špatně interpretována, především lidmi s křesťanským zázemím, často i samotnými křesťanskými knězi ať už záměrně nebo ze své naprosté neznalosti a neochoty blíže prozkoumat to, co tak rádi kritizují bez jakékoli reálné soudnosti, jen na základě usnesení církevního koncilu konaného v roku 553 v Konstantinopole. Abychom pochopili proč křesťanští knězi tak urputně brojí proti reinkarnaci, musíme si uvědomit, že rozhodnutí koncilu je závazné a nezpochybnitelné pro celou církev. Rozhodnutí koncilu potvrzuje papež svým podpisem. Kněz tedy nemá a ani nemůže mít jinou možnost než slepě věřit, protože v opačném případě by byl vyhlášen za kacíře a vyobcován či použijeme-li modernější terminologii, exkomunikován z církve.
Co tedy znamená významově slovo Reinkarnace? Jedná se o znovuvtělování duše se svým jemnohmotným tělem od jednoho hrubohmotného těla k dalšímu na základě své vlastní individuální karmy. V žádném případě se nejedná o přebírání těl někoho jiného! Tato těla jsou utkaná z Boží niti. Jsou to jen šaty, které oblékáme a zase vysvlékáme, když jsou již opotřebovaná, jak si o tom můžeme přečíst i v indické bibli – Bhagavadgítě. Karma je přirozený a především spravedlivý zákon, který ovládá oblast morálního dění. Srozumitelněji řečeno je to zákon akce a reakce. Vše co člověk udělá má svou odezvu a člověk musí počítat s následky svých činů. Je to právě karma, která je příčinou toho, že dochází k reinkarnaci. Takže reinkarnace a karma jdou ruka v ruce. Není možné je navzájem od sebe oddělit. Je na místě si položit otázku, co se vůbec reinkarnuje? Znovuvtěluje se duše, což je podle křesťanského pojetí individuální živá entita s povahou nezničitelné substance, která je jádrem lidské osobnosti, byla stvořena Bohem v určitém časovém bodu, v okamžiku početí a je obdařena věčným trváním.
Myslím, že na úvod to stačí a nyní se dostávám k samotnému jádru obsahu tohoto článku. A to, proč věřím v reinkarnaci a zákon karmy. Protože intuitivně cítím, že tato filozofie má svá reálná opodstatnění. A protože se mi zdá spravedlivá. Křesťanská vize jednoho života mě nikdy nepřesvědčila. Naopak se mi viděla jako až příliš nespravedlivá. Vyzývám proto všechny křesťany, aby mi odpověděli na otázky, které si kladu a na které jsem nikdy nenašel v křesťanské nauce vhodnou odpověď.

1.)Proč se někdo narodí jako slepý? Čím se člověk, nebo lépe řečeno ona nesmrtelná živá entita - duše, provinila, že byla obdarovaná tělem s takovýmto fyzickým poškozením. Proč se tedy slepý člověk narodí jako slepý?

2.)Proč nemáme stejné výchozí podmínky pro život? Nezdá se mi spravedlivé, že se někdo narodí do bohaté rodiny a od malička má vše na co si vzpomene. A jiný člověk se na narodí v rodině, kde vládne zoufalá chudoba a celý svůj život strádá. Proč někdo zažívá na světě tolik radostí, štěstí či lásky a jiný jen samá trápení a neštěstí?

3.)Na základě čeho Bůh určuje, kdo se bude mít dobře a kdo zle v tom jediném životě, který nám podle křesťanské nauky Bůh přisoudil?

4.)Proč někdo žije sto let a jiný zas třeba jenom tři hodiny. Proč? Jaká je v tomto spravedlnost?

Nehněvejte se na mě, je tu prostě mnoho otazníků, na které mi křesťanská filozofie nedává vhodnou odpověď. Já nechci takového Boha, který by byl takto nespravedlivý a dělal by mezi lidmi takovéto nesmyslné rozdíly už od narození, zejména jedná-li se o jeden jediný život. Naopak zákon reinkarnace a karmy mi na toto odpovídá zcela jednoznačným a logickým způsobem. Tyto dva zákony předpokládají určitý vývoj a možnost postupného nabývání poznatků. Je v tom hloubka a krása. Někteří křesťané říkají, že když se někdo například dopustí vraždy, řekne si, že to napraví v některém dalším životě a proto mu nedělá obtíže se vraždy dopustit. Ano, čtete dobře. Opravdu jsem se i s takovýmito názory už setkal. Přátelé, přeci co může být větší motivací dělat jen dobré činy, když víme, že cokoliv uděláme, tak to prožijeme na vlastní kůži. Já se určitě nechci stát v některém dalším životě obětí, nechci umřít rukou vraha. Proto už teď se snažím být co nejlepší a zajistit si tak lepší podmínky pro další život. A co je cílem tohoto koloběhu znovuzrozování? Řekl bych, že je to nějaký konečný cíl spasení či dokonalosti. Toto je vlastně jakýmsi indickým pojetím života. Podle encyklopedie Hinduismu není možné určit počátek tohoto putování životy, neboť jejich časový sled není chápán ve smyslu lineárního pohybu z nekonečné minulosti do nekonečné budoucnosti, nýbrž jako kruhový pohyb v časových cyklech. Avšak přesto, že nelze objevit počátek, je možné tomuto sledu učinit konec. Cílevědomý jedinec z něj může uniknout, jestliže se pevně rozhodne dosáhnout osvobození a důsledně pokračuje v úsilí směřujícím k tomuto cíli, jak je to popsáno v různých systémech duchovní praxe.
Mohlo by se zdát, že v této filozofii není místa pro Boží odpuštění. Opak je však pravdou. Naše karma není pevně daná. Je možné ji zmírnit či zcela vypustit právě Božím odpuštěním a milosrdenstvím. Pokud opravdu činíme pokání se vší pokorou a upřímností, je možné naši karmu Božím zásahem zmírnit nebo zcela spálit. Všechno je to individuální. Zákon karmy je velmi složitý pro naše pochopení a neznamená jen, že se akce rovná reakce. Měli by jsme se vyvarovat tohoto zjednodušování. Víte kdy jsem přesvědčený, že mi Bůh odpustil ten, který skutek? Je to tehdy, když to zlé, co jsem dělal, už nedělám. Tehdy vím, že mi Bůh odpustil.
Závěrem bych chtěl říct, že tento článek si neklade za cíl někomu vnucovat mou vlastní pravdu. To vůbec ne. Myslím si, že pravda je jako mozaika a nikdo není schopný tu skutečnou a jedinou pravdu pochopit, dokud všechny jednotlivé roztroušené částečky pravdy v nás samých nejsou objeveny a natrvalo začleněny naším poznáním do celku pochopení a zažití. Jen tehdy pravda zazáří v nás a skrze nás. Celý svůj život věřím v reinkarnaci a karmu. Nicméně, je klidně možné, že se mýlím, protože víra a živé poznání jsou dvě různé věci. Vždycky jsem chtěl být knězem, ale právě má víra v reinkarnaci a karmu způsobila, že jsem se knězem nikdy nestal.

[Zdeněk Kopřiva]

Teď mě napadlo, že tou motivací dělat jen dobré činy může být také a především láska, kromě jiného:-)

[Tree]

Nemohu říct, že celý život věřím v reinkarnaci, protože toto slovo se dostalo do mého slovníku o něco později, než můj život začal. Trestajícího Boha jsem nebrala od chvíle, kdy jsem pobrala trochu rozumu. Žila jsem si v krásné ateistické představě, jak se mé tělo rozloží a poroste z něho tráva, květiny a stromy, žádné peklo, vlastně jenom nebe nad tím vším. A pak z toho nebe vtrhl do mého života Bůh s ohlušující razancí blesku a já byla ráda, že je, a že je jiný, než hlásá církev, a že takového mohu bezmezně milovat, stejně jak bezmezně miluje on. Reinkarnace i karma mi do toho krásně zapadají. Dík, Zdeňku!

[lenkaallijka]

Vse mi dava smysl:-) Verim jak v Boha,tak v reinkarnaci,tak v karmu. Tak jak to pekne popisujes!!!

[Zdeněk Kopřiva]

Pro tree: Máš pravdu Tree, samozřejmě že ne celý život:-) Podobně jako i to, že jsem vždycky chtěl být knězem. Měl jsem tím spíš na mysli až kam mi paměť sahá:-) Omlouvám se za tu nepřesnost. Díky za ten postřeh.

[Zdeněk Kopřiva]

Pro lenkuallijku: Díky za zastavení a za komentář:-) Měj se moc hezky.

[Tree]

Zdeňku, svou formulací jsem vůbec neuvažovala o zpochybnění tvých slov, spíše jsem jí chtěla zdůraznit, že mi to chvíli trvalo, než ke mně informace došly.

[Ilumauir Kamil]

karma je iluze, ale hra končí

[AlfaScorpii]

I reinkarnace je v podstatě pouhá iluze

[AlfaScorpii]

Křesťanský filosofie a vůbec systematická teologie je jeden ze světonázorů, který člověk vzdaluje nejdál od pravdy. Jinak Zdeňku, stranou bych nechal i Hinduismus. Každé náboženství pravdu překrucuje. Ani Buddhismus jí nezná v její pravé podstatě. Lze se inspirovat, ale skutečnou pravdu člověk vždy nalezne jedině v sobě. Žádná konečná dokonalost neexistuje, taky jsem si to dřív myslel, ale pojem dokonalosti právě vychází z našeho pojetí lineárního času. Existuje jen neustálý rozvoj. To je ta pravá podstata všeho tvoření.

[Adrianna]

V reinkarnaci věřím, díky tomu, že jsem zažila téměř smrt, hodně to změnilo mé celkové myšlení. Myslím, že jsi to hezky vystihl. Znám i kněze, kteří dnes vědí, že to, co hlásají, není až tak "přesné", a tak se s tím vyrovnali "po svém". Jak říkáš, hlásají, co"musejí", aby nebyli exkomunukovaní, ale pokud se setkají s člověkem, který má osvícené názory, již se je nesnaží slepě a tupě vyvracet, ale jsou přístupní jiným názorům. Souhlasím s AlfaSrorpii, že každé náboženství pravdu překrucuje, i Hinduismus. Pokud ovšem se naučíme "číst mezi řádky", tak tam pravou pravdu můžeme najít.
Moc hezký blok a inteligentní komentář, v mnohém s ním souzním.